30.11.2016
ReTřídění
ReCyklace
ReStyl

Odpad s příchutí inzulinu

Cukrovka jako nemoc jistě není pro naši společnost tabu. Často se jako téma objevuje nejen v médiích. Prevence před onemocněním cukrovkou je jedním z pilířů dlouhodobých snah zdravotních organizací s apelem na celkové zlepšení stavu společnosti.

V představách lidí se cukrovka nezřídka spojuje s obrazem obézních jedinců, kteří se nedokáží omezit v jídle a u nichž je nemoc jen následkem jejich přejídání. Tyto úvahy jsou částečně oprávněné, jelikož je smutnou pravdou, že mnozí si bohužel za tzv. druhý stupeň cukrovky mohou sami.
Pro zajímavost, v tomto roce je evidováno v ČR 840 000 diabetiků z celkových 10,6 milionu obyvatel – a to rozhodně není málo. Lidí s onemocněním diabetu navíc každoročně přibývá průměrně 10 tisíc. Pouze 7 % diabetiků v České republice trpí cukrovkou tzv. prvního typu, který je vrozený a začíná obvykle v dětství či v dospívání.
Málo diskutovaným tématem je ale spojitost těchto celoživotních nemocí s vyprodukovaným odpadem v rámci každodenního života diabetiků. Tzv. zdravotní odpad již dávno není jen problémem nemocnic, kde je o něj postaráno specializovanými společnostmi zaměřenými na likvidaci specifických odpadů.

Problém s tříděním nebezpečného odpadu nastává u jedince. Ten v případě cukrovky vyhodí denně několik obalů, včetně samotných inzulinových aplikátorů. Není to úplně běžné a příjemné téma, ale je důležité veřejnost informovat. Pro některé je totiž pohled na jehlu inzulinového pera nebo aplikátor podkožní kanyly každodenním chlebem.

 

Příběh diabetika Ondřeje – obraz každodenní rutiny

Například vysokoškolský student Ondřej trpí cukrovkou od deseti let. I přesto vede normální a plnohodnotný život. Vše je ale za cenu pravidelného měření cukru pomocí tzv. glukometru. Bez něj by neměl věrohodný přehled o hladině cukru v krvi. Denně si cukr měří průměrně 5krát, při vyšší zátěži ale klidně i 10krát.
Papírky se jen vrství a končí i s nasáklou krví v koši. Ani jeden nedokážeme odhadnout, z čeho jsou papírky vyrobené.

Jak tak spolu sedíme a povídáme si, rozbaluje Ondřej kanylu, kterou si hodlá aplikovat do oblasti břicha.

cukr1web

S lehkým úšklebkem mi ukazuje, kolik obalu postupně odstraní, než se k rozbalenému aplikátoru kanyly dostane… Jde celkem o čtyři plastové obaly.

cukr2web

 

cukr3web

cukr4web

cukr5web

Poté kanylu nastřelí a je připraven do koše odhodit kulatou plastovou část aplikátoru s jehlou. Právě problém jehel a jejich kontaminace krví je velkým tématem lékařského odpadu.


Osvěta v oblasti třídění lékařského odpadu…

Ptám se Ondřeje, jestli by nemohl věci jednoduše odnášet do nemocnice. Zdá se překvapený, nikdy prý s doktorem toto téma neotevřel. Po zamyšlení dodá, že co dál s odpadem, se nikdy v souvislosti s jeho nemocí s lékaři neřešilo.

Odpadu je přitom hodně, na první pohled jde doslova o šokující množství – vše je totiž pouze na jednorázové použití… To je nepochybně právě z důvodu nezbytné sterility veškerého používaného materiálu. Stejně ale snad každého zarazí jakákoli absence diskuse o tom, co dál s vyprodukovaným odpadem…

 

Lékařský odpad – kam s ním?

Použité papírky na měření hladiny cukru v krvi patří do nebezpečného odpadu. Doporučujeme je skladovat v uzavíratelné nádobce a následně odnést na sběrný dvůr. Stejně tak do uzavíratelných nádob odkládáme použité jehly a aplikátory kanyl a odnášíme je do lékáren. Lékárny mají zákonem stanovenou povinnost nepoužité nebo prošlé léky přijímat a postoupit je k dalšímu odbornému zpracování (odstranění ve spalovnách nebezpečných odpadů). Nakládání s lékařským odpadem se totiž věnují jen specializované firmy. Neznečištěné obaly třídíme a odkládáme do nádob na odpad dle značení na obalech (více o správném třídění a o značkách zde).

Závěrem je nutné říci, že je na místě otevřít celkovou diskusi na toto téma, především ze strany lékařů, s cílem šířit osvětu o tom, jak zacházet s lékařským odpadem.
Speciální kontejnery na léky, které lékárny často nechtějí přijímat a které nezřídkakdy nesprávně skončí v koši, stejně jako sběrná místa jehel mohou jednou v budoucnosti být samozřejmostí. Otázkou zůstává, kdy tedy nastane ten správný čas na změnu.

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail to someone
Sdílet
štítky
Další z této kategorie
Všechny související
Jako obvykle to stálo za to, zjistěte víc...
22.09.2017
Střípky štěstí jsou ty vytříděné
20.09.2017
Aneb když máš pod čepicí...
11.09.2017
Rozumím

Tato stránka používá cookies, abychom zajistili co nejlepší uživatelský zážitek.