26.05.2017
ReTřídění
ReCyklace
ReStyl

Třídí, nebo netřídí v Jeruzalémě?

Poprosili jsme Veroniku Dolanskou, umělkyni a malířku, která v Jeruzalémě pobývá už od roku 2013, aby se nám svěřila, jak se jí žije v jednom z nejstarších měst světa. Jeruzalém je nejsvětějším místem hned tří monoteistických náboženství – křesťanství, judaismu a islámu. Město podle archeologických výzkumů vzniklo už v pravěku, konkrétně v době měděné. Staré město se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské) a obsahuje Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu al-Aksá. Celé město se ale v dnešní době dělí na západní a východní část, židovskou a palestinskou. A právě v těchto posvátných uličkách pozorovala Veronika život v Jeruzalémě a vztah místních obyvatel ke třídění odpadu.

 

 

Jeden z prvních a nepříliš změněných postřehů, které jsem zde po přestěhování v roce 2013 nabyla, je jiný přístup k životnímu prostředí. Toto je samozřejmě jen dle mého úsudku, ovšem zjevně je to dáno tím, že život ve „svatém městě“ je z velké části řízen náboženskými přikázáními a ta úplně nejdou s dobou. Většinu obyvatel Jeruzaléma tvoří věřící lidé.

Ovlivňuje náboženství třídění odpadu?

V Jeruzalémě je těch, kteří si říkají „sekulární“ (tedy bez vazby na náboženství), menšina, a snad téměř všichni se navzájem znají alespoň od vidění.
O skupině sekulárních obyvatel Jeruzaléma se dá mluvit jako o té skupině, která s největší pravděpodobností třídí odpad, ale bohužel je nás zároveň nejméně. Tato část nevěřícíchobyvatel státu Izrael je samozřejmě mnohonásobně vyšší v jiných městech jako Tel Aviv nebo Haifa.

V těchto městech podle statistik oficiálně zveřejněných na stránkách zdejšího ministerstva životního prostředí mají poměrně vysoké procento úspěšnosti ve sběru vratných nezálohovaných PET láhví i ve sběru a recyklaci ostatních surovin.
Jeruzalém je v tomto ohledu v silném záklonu za zbytkem větších měst této země. Samozřejmě situace není tak jednoznačná v určení, že věřící netřídí a nevěřící třídí.

Spousta z našich přátel netřídí odpad, i když k tomu nemají vlastně žádný důvod, a ty židovské ortodoxní rodiny, které jsem měla možnost navštívit, o třídění odpadu ani snad nikdy předtím nepřemýšlely… To ale neznamená, že mezi ortodoxními židovskými rodinami není nikdo, kdo by třídil. Pouze já zatím neměla to štěstí se s nimi seznámit.

 

 

Barevné popelnice na odpad

V Jeruzalémě jsou kontejnery na plast po městě rozmístěny poměrně hojně a je vidět, že se plastem plní. Kontejnery na plast jsou většinou ve dvojici s kontejnerem na karton a papír, méně často jsou potom k dispozici velké kovové „chlívkyna krabice a čas od času člověk někde vidí sběrnou popelnici na oblečení. V lepší čtvrti, neboli milionářské vkusné čtvrti, jsem dokonce našla i dvě veřejné doby na bioodpad (kompost).

Západní a východní Jeruzalém a přístup k třídění odpadu

Zde bych chtěla zmínit fakt, že město Jeruzalém není vlastně jedno město, ale v základním dělení jsou to města dvě. Je zde část západní, kterou obývají převážně židé, a pak část východní, kterou obývají převážně Palestinci, kteří jsou z většiny muslimové.

Je zjevné, že ve východní části města má život jiný rytmus a spád. Jsou zde, řekla bych, patrné jiné životní návyky, ale velký rozdíl je také v investicích do veřejných prostor, a tedy i v samotném přístupu k třídění odpadu a jeho následné recyklaci.

Ve východní části města nejsou umístěny v podstatě žádné kontejnery na třídění, a tudíž se zde o recyklaci tak, jak ji známe u nás, vlastně nedá mluvit.

Myslím, že se dá říct, že odlišná životní úroveň se samozřejmě odráží na schopnosti chránit životní prostředí. Tak tomu je všude na světě. Pokud má člověk obtíže vůbec přežít, tak ho samozřejmě nebude tížit to, že neroztřídí svou PET láhev.

 

 

Důležitou roli hrají vládní a zákonná opatření

V tomto ohledu je, myslím, geniální zákon z roku 2001, podle kterého je na každé prodané PET láhvi, plechovce nebo skle navýšení ceny o vratnou zálohu. Tato záloha je dost malá na to, aby ji normálně zaměstnaný a vydělávající člověk neřešil, a dost nemalá na to, aby nezaměstnaný při usilovném shromažďování těchto obalů měl možnost si něco vydělat. Funkčnost tohoto systému dokazují sběrná místa a evidentní manipulace s velkým množstvím tohoto druhu odpadu tou nejchudší vrstvou obyvatel.

To, že vláda má zájem na zvýšení recyklace vratných materiálů a omezení plastového odpadu, dokládá nejen dohledatelný nárůst záloh na zmíněných láhvích v průběhu posledních let, ale i to, že od letošního ledna přestaly velké supermarkety dávat plastové tašky zdarma pod pokutou. Bylo celkem zajímavé sledovat reakce místních na tuto náhlou změnu, protože ne všichni tuto změnu chápali. Byl to náročný proces, ale dnes už je vidět, že si lidé nosí na nákup do velkých supermarketů své vlastní tašky.

 

 

Na závěr…

Jak už jsem naznačovala, přístup k odpadu je zde jiný než u nás. Například není neobvyklé vyhodit odpad z okna, a to i v ne úplně chudých částech města. Jako příklad uvedu náš panelový dům, na jehož zadní zahradě a pod okny se dá najít všechno možné: matrace, kočárek, kufr, sekačka na trávu i pračka.
Je zde mix různých kultur a různých přístupů. To vše je ovlivňováno různými životními úrovněmi, Izrael je jedna ze zemí s největšími rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou obyvatel.

Ve velkých kontejnerech, kde končí většinový odpad, se sytí všudypřítomné kočky. Často je odpadu více, než se do kontejnerů vejde, a vše se válí okolo. To se málokdy stává u kontejnerů na tříděný odpad, který je rozmetán po ulici většinou pouze po příjezdu popelářů.

 

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail to someone
Sdílet
štítky
Další z této kategorie
Všechny související
Jako obvykle to stálo za to, zjistěte víc...
22.09.2017
Střípky štěstí jsou ty vytříděné
20.09.2017
Aneb když máš pod čepicí...
11.09.2017
Rozumím

Tato stránka používá cookies, abychom zajistili co nejlepší uživatelský zážitek.