Zdroj: Shutterstock.com

Krize s makroplasty a mikroplasty vyžaduje systémové změny

Plasty se pro nás za zhruba 200 let své existence staly v mnoha oblastech nenahraditelným materiálem. Ekologický fenomén se v současnosti zaměřil zejména na tzv. mikroplasty, které „jsou všude“. Co jsou mikroplasty a jak se liší od makroplastů?

Plasty začaly hrát v našich životech velmi důležitou roli zejména po 2. světové válce, kdy začaly být vnímány jako materiál, který nám může v mnoha směrech ulehčit život.

Jisté vystřízlivění nastalo na přelomu milénia, kdy se začaly objevovat názory upozorňující i na negativa používání plastů, zejména pak tzv. mikroplastů.

ZAJÍMAVOST

Jaký je rozdíl mezi makroplasty a mikroplasty?
Jako makroplasty lze z pohledu ekologické terminologie označit produkty z plastů. Pojem mikroplasty se poprvé objevil v roce 2004 v souvislosti s malými plastovými částicemi nalezenými v mořském sedimentu.

Později bylo stanoveno, že za mikroplasty považujeme plastové částice, které jsou menší než 5 mm, a začal se rozlišovat i jejich původ:

  • primární mikroplasty – jsou účelově používané třeba v kosmetických či chemických výrobcích;
  • sekundární mikroplasty – vznikají fragmentací či degradací makroplastů vlivem okolního prostředí.

EASAC: plastové obaly a jejich negativní dopady je třeba řešit komplexně 

K tomuto závěru dospěla Expertní rada pro vědu evropských akademií (EASAC – European Academies Science Advisory Council), která připravila 7 doporučení pro zákonodárce Evropské unie (EU). Jejich dodržování by podle odborníků v radě mohlo vést ke zlepšení situace s negativním dopadem makroplastů a mikroplastů.

DOBRÉ VĚDĚT

Co je EASAC?
Expertní rada je složena ze zástupců národních akademií věd členských států EU, ale také zástupců z Norska a Švýcarska.
Jedná se o poradní orgán politických činitelů Evropské unie, který se zaměřuje na evropské vědecké poznatky.
Cílem představitelů jednotlivých národních akademií je poskytovat nezávislé a expertní poradenství postavené na vědeckých důkazech.

Výslednou zprávu s názvem „Plastové obaly v oběhovém hospodářství“ zveřejnila EASAC 10. 3. 2020.

Expertní rada ve zprávě dospěla k závěru, že stávající snahy o vyřešení neutěšené situace s používáním plastových obalů jsou nedostatečné.
Mimo jiné uvádí, že od 60. let 20. století došlo k navýšení celosvětové produkce plastů z 1,5 milionu na cca 400 milionů tun ročně, což aktuální situaci dokresluje.

Užívání plastů má i odvrácenou tvář – mikroplastové částečky se už nachází na souši, ve vodě i v ovzduší. (Zdroj: Shutterstock.com)

Jak na plasty? 7 doporučení dle EASAC pro zákonodárce EU

1. Stop vývozu plastového odpadu 

Značná část plastového odpadu vyprodukovaného v EU není recyklována v Evropě. Obrovské množství odpadu, který je často kontaminovaný a obtížně se recykluje, je odváženo z Evropy do jiných zemí. Tam často končí v ilegálních továrnách, odkud uniká do přírody a poškozuje tak životní prostředí.

2. Nulová tolerance plastů na skládkách a minimalizace spotřeby plastů

Jako důležitý cíl určuje nulové skládkování pro plastový odpad. Současně poukazuje na nutnost minimalizace spotřeby plastů a užívání jednorázových plastových výrobků.

3. Větší zodpovědnost pro výrobce

Požadavek směřuje na výrobce plastů, ale také na prodejce – cílem je úhrada poplatků za znečištění životního prostředí (třeba za velkoobjemové plastové obaly) a naopak snížení poplatků za recyklované plasty.

4. Skoncovat s bio alternativami

Podle vědců dochází u biologicky rozložitelných plastů ke střetu dvou protichůdných požadavků, proto je jejich potenciál limitovaný. Nelze současně splnit požadavek na delší trvanlivost obalů potravin či spotřebního zboží, které jsou z nich vyráběny, a současně splnit požadavek jejich rychlého rozkladu v půdě či ve vodě.
Označení „bio“ rozhodně neznamená, že se vždy jedná o produkt, který má méně závažný dopad na životní prostředí z hlediska emisí skleníkových plynů nebo využití půdy.

5. Pokročilé technologie recyklování a přepracovávání 

Současné znalosti a moderní technologie je třeba posunout k vývoji integrovaných recyklačních systémů, v jejichž rámci bude možné zpracovat veškerý plastový odpad – tak by se předcházelo jeho skládkování či exportu mimo Evropu.

6. Usnadnit recyklaci může omezení používaných druhů plastů

Pro recyklace představují značnou komplikaci tzv. vícedruhové (kompozitní) obaly, zejména ty, jejichž vrstvy se od sebe oddělují složitě, nebo vrstvy zcela neoddělitelné. Sklo s papírovou etiketou problém pro zpracovatele nepředstavuje, ale např. PVC sleeves (smršťovací fólie na PET láhvích) už komplikací jsou.
Nejnovější technologie umožňují nahradit dokonce i vícevrstvé obaly, ideální je ale takové obaly nepoužívat.

7. Regulace cen a kvóty na recyklovaný obsah

Měly by být zavedeny daně z plastů, ale také by měl být stanoven požadovaný minimální objem recyklovaných plastů.

Cílem jsou tzv. cirkulární systémy

Ustupuje se od přístupu klasické lineární ekonomiky, kde se aplikuje postup „vyrobit, použít a vyhodit“, zde je myšlenka oběhového hospodářství (cirkulární ekonomiky) propojena s trvale udržitelným rozvojem.

Cílem je zvýšení efektivity: nepřetržitě využívat odpady a odstranit plýtvání – to by se mělo projevit na zlepšení kvality životního prostředí i životů nás samotných.

DOBRÉ VĚDĚT

Cirkulární systémy pod lupou
Pokud se zaměříme na odpady a přístup k nim, pak by měly být veškeré odpady vznikající v jednom procesu zdrojem, který vstupuje do dalších procesů, a to bez ohledu na to, o jaké procesy se jedná.
Recyklace, opětovné použití produktů a látek, přepracovávání, renovace, modernizace a další postupy na sebe navazují tak, že vznikne uzavřená smyčka, do které vstupuje minimální množství nových zdrojů, současně dochází k minimalizaci vzniku nového odpadu, znečišťujících látek a emisí oxidu uhličitého.

Za Českou republiku se na zprávě podílel ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Jiří Kotek, který ke zprávě EASAC uvedl:
„… plast v současné době nemá v řadě aplikací jinou rovnocennou alternativu. Základem by proto mělo být jejich efektivní využívání a zdokonalení recyklačních technik včetně rozkladu pomocí pyrolýzy, která probíhá za zvýšené teploty bez přístupu kyslíku. Pyrolýzní produkty lze následně využít pro další výrobu plastů. Pokud plastový odpad nelze žádným způsobem recyklovat, určitě nepatří na skládku. V takovém případě je na místě z něj získat alespoň energii spalováním v zařízeních na energetické využití odpadů.“

Na závěr slova Michaela Nortona, ředitele EASAC:
„Makroplasty i mikroplasty jsou dnes všudypřítomné na souši, v oceánech, a dokonce v ovzduší… Musíme opětovně využívat plastové zboží a obaly, dramaticky zlepšit recyklaci a především zajistit, aby se žádný odpad nedostával do životního prostředí.“

 

Jak už víme, pro mnoho živočišných druhů jsou smrtící, přenášejí se i potravním řetězcem. EASAC tedy nezpochybňuje zásadní roli plastů v našem životě, přináší však varování opírající se o vědecké poznatky – svědkem budiž Eurythenes plasticus z nejhlubšího příkopu na světě.

Nastavení souborů cookie

Samosebou.cz Vám přináší informace ze světa třídění a recyklace odpadu. Díky přijmutí cookies víme, jaký obsah Vás zajímá a můžeme se tak na tato témata více zaměřit. Vaše důvěra, pro nás moc znamená, děkujeme. Pro podrobnější informace o cookies a nastavení můžete zjistit na odkazu „Nastavení cookies“. Na stejném odkazu můžete Vaši volbu kdykoli upravit (najdete jej v dolní části webové stránky Samosebou.cz). Podrobnější informace o zpracování Vašich osobních údajů najdete v Zásadách ochrany osobních údajů a používání souborů cookies.

Nastavení souborů cookie

Nastavení můžeš kdykoli změnit v nabídce „Nastavení cookies“ v dolní části stránky.