Zdroj: Samosebou.cz

Jaromír Nosek: Hrdinství je nebýt líní a třídit, i když…

Vyzpovídali jsme sympatického herce se smyslem pro zodpovědný přístup k životnímu prostředí a dozvěděli se spoustu zajímavostí. Věděli jste, že je herec a budoucí režisér Míra Nosek přeborníkem v třídění odpadu? Jak to má s cestováním? A čím ho od malička okolí rádo škádlí?

S Mírou Noskem jsme si sedli. Doslova. Poseděli jsme společně na pražské Náplavce a během poutavého povídáni si užili poslední paprsky končícího babího léta. 

 

Když už tě tu máme, tak bychom začali zeširoka – herectvím. Co tě na tvém povolání nejvíc baví a napadlo tě někdy věnovat se něčemu jinému? Třeba nějaké dětské sny?

Vždycky je potřeba si uvědomit, že práce herce spočívá v tom, že si můžeme hrát na spoustu povolání, která třeba nikdy nebudeme moct dělat, ale můžeme si je nějakým způsobem vyzkoušet. Ať už jde o historický povolání, nebo současný. Je to velká výhoda! Člověk díky tomu může trošku zmoudřet, protože pokud chce, tak se pořád učí něco novýho: studuje charakter postavy, její práci.
A jasně, napadlo mne dělat i něco jinýho, zvlášť když mě přepadne pocit, že to herecký umění jde do háje. Často vidím průměrnost, ale lepší než hejt je naučit se v tom nějak žít a fungovat.
Já osobně mám tendence i k herectví dělat něco jinýho. Mám ambice si pole působnosti rozšiřovat. Byl bych rád, aby se mi třeba ještě podařilo dostudovat režii nebo si ty znalosti nějakým způsobem rozšířit. Teď budu režírovat první hru, pokud to tedy okolnosti dovolí, takže nějaký vzdělání navíc by mě bavilo.

Míra Nosek si během pandemie vyzkoušel ježdění dodávkou i zámkovou dlažbu. A na co se chystá na jaře? (Zdroj: Samosebou.cz)

A co se týče jiné práce: mám rád manuální práci, kde si člověk vyčistí hlavu.
Třeba teď za covidu jsem dělal spoustu prací, který s herectvím nemají nic společného.
Od spárování po ježdění s dodávkou, teď jsem zrovna pomáhal se stěhováním, příští týden budu dělat zámkovou dlažbu. Dá se to naučit, ale je dobré k tomu mít trošku vztah.
Mě k tomu vedli doma. Takže – manuální práce se prostě nebojím (smích).
A kdybych měl chatu nebo chalupu, tak se tam přestěhuju a pořád tam něco dělám! Možná to může být i jedna z mála výhod covidu – člověk má čas si doma dodělat, co nestihl.

Další otázka vlastně souvisí hodně s tím, co jsi zmínil – čemu se věnovat v době korony. Je třeba právě manuální práce tip, jak na splín? Může to být cesta?

To určitě funguje. No a představte si, že v podstatě moje první práce v koroně byla, že jsem teleskopickou ručičkou sbíral odpad na Zličíně a třídil ho. Nevím, jestli je to tím, jak je tam větrno, nebo i lidmi, ale prostě jedno s druhým dopadá tak, že je tam hodně nevynesených kontejnerů a vítr. K vzteku je když, dá někdo, kdo do kontejneru obrovskou nesešlápnutou krabici, tím pádem se kontejner hned naplní.
Takže pak přijde nevole, že když už někdo přijde třídit, tak tam není místo a mně už někdy přijde, že i ty třídicí barvy snad lidi pletou naschvál. Pro mne to je skoro neuvěřitelný, najdu pytel PET lahví krásně vytříděných do jedný tašky a jsou v kontejneru na papír!
A tak jsem s mojí dívkou a kamarády chodil po Zličíně a sbírali jsme to.
Mám u toho rozporuplný pocity: na jednu stranu dobrý pocit, že něco dělám dobře, ale pak jsem i trošku naštvanej, že to dělám za někoho. Jenže kdyby to bylo každýmu fuk a všichni přemýšleli takhle, tak se neudělá nic.

A když zůstaneme u třídění, potažmo ekologického cítění, je to téma, co tě zajímá? Jak se to stalo? Co tě k tomu přivedlo?

Měl jsem to od malička, aspoň co si pamatuju. Když jsem byl ve 4. nebo 5. třídě, tak u nás v Semilech na náměstí začali prodávat hranolky. No a kamarádi mne mučili tím, že když jsme šli z náměstí přes most, tak ten plastovej kelímek od hranolek hodili do vody. A mě to strašně trápilo! Ani nevím proč, ale prostě mě ekologie zajímala vždycky, takže tohle pro mě bylo hrozný trápení, dětský trauma (směje se).

A oni to dělali, jako že to je frajeřinka?

Nene, dělali to naschvál, protože věděli, že mi to vadí.

Jaromír Nosek

Když jsem byl na Bali poprvé, tak jsem si říkal, že bych se vyprdnul na herectví a že bych si tam otevřel továrnu na třídění.

Takže tě tím cíleně trápili!

Slýchával jsem názory, že co příroda dala, to vzala, a proto se prostě hází plasty do vody. Moc jsem tomu nerozuměl. Později jsem dospěl k názoru, že není potřeba utrácet peníze za drahý auta a drahý věci, ale že je důležitý spíš cestovat. No a vidět na vlastní oči nejrůznější situace související s nakládáním s odpadem bylo poučný. Byl jsem asi šestkrát v Indonésii, ale taky v Kambodži, ve Vietnamu. A právě tam je ten střet s realitou nejhorší.
Je to tím, že jsou to země, kde plasty neexistovaly, pak je tam někdo přivezl, z Evropy nebo z Ameriky, ale už nepoučil, nevysvětlil… Zažil jsem ve Vietnamu, že paní v autobuse zacinkala, že potřebuje vystoupit. Myslel jsem, že si chce odskočit, ale ne, paní šla mezi palmy vyhodit igelitku s odpadky. Na Bali mi to krásně vysvětlovali, že ještě třicet let zpátky dojedli ořech a zahodili ho, teď vypijí PET lahev a zahodí ji. Jako nějaký progres tam pomalu je, vidím to díky tomu, že jsem tam jezdíval pravidelně. Nejdřív se netřídilo, pak se začalo s tříděním, ale házelo se to za barák na jednu hromadu, pak to někdo někam odvážel a házelo se to někam na jednu hromadu jinde. Teď bych řekl, že ta obroda je už zase dál, že se i místní k odpadu začali chovat jinak. Mě to trápí, když se s tím na cestách setkávám.
Ještě si vzpomínám, jak jsem se jel v Dominikánské republice podívat k moři a bylo šíleně zpěněný. Říkal jsem si, co to je, jestli nebyla bouřka, a když jsem šel blíž, tak jsem viděl, že to jsou PET lahve – obrovský pás z petek.

Dá se nějak zapojit a pomoci? Třeba právě na Bali?

Když jsem tam byl poprvé, tak jsem si říkal, že bych se vyprdnul na herectví a že bych si tam otevřel továrnu na třídění. Ale tenkrát to tam nikoho ještě moc nezajímalo. A navíc ta legislativa kolem… Každopádně je tam spoustu lidí, i z Česka, kteří se tam snaží pomáhat.
Třeba pan Černý, co ze starých kontejnerů dělá restaurace, staví z nich domky. Další můj kamarád tam vymyslel patent: do PET lahve se strká tak dlouho všechen možný plastový odpad, až je to bytelná platforma, která funguje jako cihla a staví se z nich podsádky domů. Takže – něco se tam děje a to je fajn.

Ale trápí mne to i tady. Mám hrozně rád řeznictví v jednom hypermarketu, ale odcházím z nákupu úplně nešťastnej, protože paní u pultu mi to dá do papíru, který má papírovou a igelitovou vrstvu, zabalí do igeliťáku, dá na to papírovou cenovku, a ještě to zacvakne svorkou. Takže tolik druhů odpadů já si pak nesu domů a vlastně nevím proč. Přitom by to šlo i jinak!
Spousta firem už dělá to, že na ekologii svým způsobem neprdí, ale spoustě lidí je to fuk. V některých řetězcích se zrušila plastová brčka a nahradila papírovými, ale nechají stejně to plastové víčko na kelímku! To je pak spíš marketing než řešení.
Já jsem na třídění dost magor, i plata od vajíček házím do papíru, protože mi přijde, že to má logiku – papír je prostě papír. Je to o technologiích, ne? Papír se rozmočí, vyčistí, zrecykluje na další celulózu, i když už byl předtím v tom procesu šestkrát.

Podle mne by mělo smysl zavést ekologii ve školách jako předmět – vlastivěda a ekologie nebo přírodopis a ekologie. Protože když budu od malička vědět, že žlutý koš je na plast, tak není možný, aby se to házelo do jedný tašky a do jednoho černého koše. 
I ekologie má samozřejmě spoustu úskalí, leckdy je to byznys, ale víc bych v tom děti vychovával, protože když je to automatismus, tak to může fungovat.

Míra Nosek není pouze zapáleným třídičem, je i vášnivým pěstitelem domácích květin, kterých má doma  více než 100! (Zdroj: Samosebou.cz)

Existuje propojení toho ekologického a udržitelného přemýšlení na herecké prostředí? Mění se něco v tom oboru, je mezi herci nějaká taková zodpovědnost?

Spousta herců to řeší. Třeba Kristýna Frejová – ta dělá to, že plast nepoužila ani nepamatuje, všechno si kupuje ve skle nebo si to nekupuje nebo se toho nedotýká (směje se).
Myslím, že síla herců vysvětlit producentovi „pojďte dělat na place tříděný koše“ je slabá, máme na to malé páky. Já jsem byl dlouho v divadle ABC a je dobrý, že se tam objevily dva koše: na sklo a na plast. 
Já jsem demonstrativně vždycky šel za bar ke směsnému koši, vzal jsem skleněný láhve a hodil jsem je do koše na třídění. A snažil jsem se vysvětlit paní za barem, že takhle ne, a samozřejmě, ona to naschvál nedělala! Protože věděla, že mě to štve.

To skoro vypadá, že vás celý život od dětství lidi provokují tím, že demonstrativně špatně třídí!

No ale že mi to dělají naschvál! Ale spíš než divadlo mě trápí bary – za barem jsem dělal spoustu let. Láhve se tam opravdu třídí, každý ráno se vynese odpadkový pytel plný skla. Ale nic jinýho ne, a to je peklo.
Na druhou stranu tam není moc extra plastu, lidi nechodí ven z baru s kelímkama, ale prostě ty brčka! Těch je tam miliarda a to je peklo! Někdy se dávají do drinků dvě i tři, když je sranda, i čtyři! A člověk je akorát zahodí a nic. Barmani to v tom frmolu nestíhají třídit, což taky není žádný div. Ale bylo by fajn, kdyby se začalo. 
A v těch divadlech je to to samé: prostě koš a čau. A já už jsem z toho úplně v nervu, já bych potřeboval mít čtyři kapsy v batohu, protože já to fakt sbírám, odnáším a pak to někde třídím a vyhazuju. 
Jsem vychovaný jako perfekcionista, takže bych se nemohl smířit s tím, že jsem půlku vytřídil a půlku ne. Mně by z toho nebylo dobře.

Máš teď od Samosebou.cz v autě třídicí tašky, takže…

… mám třídicí tašky, už druhou sadu, jednu mám samozřejmě doma. Je to pěkný a taky to, že obecně o tom třídění lidi vědí.
Mě vždycky potěší, když vidím třeba někoho staršího, protože ti starší nemusí mít takovou třídicí osvětu, jak jde a nese čtyři tašky a ty pak roztřídí do těch kontejnerů.
To je fantastický. Ale mohlo by se to ještě zlepšit, myslím, že lidi potřebují pomoct k co největší jednoduchosti.

Barvy OK, ty už známe, to není komplikované. Ale potřebujeme jednoduché koše, které jsou zavírací a mají víka – to je benefit.
Paprskový otvor v koši na kov je fakt otrava, sázet tam jednu plechovku po druhý, lidem se pak nechce.
Někomu na kontejneru na papír třeba škvíra napoví, že krabice se má zmáčknout.
Někdy jde člověk s odpadem a ty koše se dají různě odbržďovat a otevírat napůl, někoho staršího to může štvát, někdy se to zasekne, někdo to zasekne a neodsekne nazpět… takže pak někdo nedokáže ten kontejner otevřít, a tak ten odpad dá vedle a tvoří se binec. Lidi se pak hádají s městem, jestli jde o špatné třídění, nebo se málo vyváží – prostě komplikace. 

Když jsem bydlel v Dejvicích, měl jsem rád ty zapuštěný třídicí hnízda. Ty vypadají navíc hi-tech, a to může na lidi fungovat i psychologicky, že třídění díky tomu vypadá víc cool.
A to je dobrý.

Jaromír Nosek

Já jsem demonstrativně vždycky šel za bar ke směsnému koši, vzal jsem skleněný láhve a hodil jsem je do koše na třídění.

Takže recept, jak zvýšit třídění, by byl co nejvíce to zjednodušit a zpřístupnit?

Jojo. A další věc, co mě štve, je lenost. Já jsem to říkal na předávání cen Gratias Tibi – pořád oslavujeme lidi za velká hrdinství, ale pro mě jsou důležitá ta malá hrdinství, jako je třídit odpad, i když ten koš není hned před barákem, ale třeba „až“ u třetího vchodu. Prostě se na to ani tak nevykašlat a do toho kontejneru na třídění to donést.
To je pro mne hrdinství, protože z podstaty jsme líní a nechce se nám, ale je dobrý se hecnout a udělat to. To je cesta.

A co ty a kompostování?

Kompostování jsem si chtěl doma zavést. Dnes jsou ty domácí kompostéry vlastně jako kus nábytku – pěkný. Přitom je tam spousta žížal a hnusu, ale nesmrdí to.
Když jsem během první vlny korony roznášel U Rarášků pivo, tak tam chodil pán, co se kompostováním profesionálně zabýval, tak jsem se ho na to ptal. A on mi vysvětlil, že kompost prostě skvěle vymyslela příroda: můžeme mít předsudek, že to smrdí jako hnůj nebo mrva, ale vůbec ne, je to čisté bioprostředí, které kypří žížaly a vytvoří blahodárnou tekutinu, která poslouží na další hnojení. A ani se to nemusí nijak utěsňovat.
Dost mě to fascinuje, ale přiznám se, že na to nemám čas, protože bych to potřeboval udělat správně.

Tak pojďme zase na chvíli zpátky k herectví. Jakou roli sis nejvíc užil, co tě bavilo?

Asi nejvíc mě bavilo „Vyprávěj“. S tou postavou jsem dost souhlasil, měli jsme podobné nastavení. Navíc mě baví, že ten seriál má i edukační rozměr.
Samozřejmě, pořád je to seriálová fikce plná nepřesností, ale i takovou formou se člověk něco může dozvědět.
Je tam humor a zároveň fakta. To se mi točilo moc dobře.

Jaromír Nosek
Ekologie mi zabere třeba třetinu dne a pak jdu dělat kytky a zvířata.

A na co se chystáš dál? Říkal jsi, že půjdeš i do režírování, že?

Doba je teď, jaká je, spoustu projektů a divadel se pozastavilo, ale natočil jsem třeba tři klipy. To šlo, bylo to jen v úzkém týmu lidí.

Je něco z toho venku, na co se můžou čtenáři Samosebou.cz mrknout?

Brzo, je to otázka zhruba měsíce, záleží, jak dlouho potrvá postprodukce. Teď jsem točil poslední klip pro kamaráda, který si říká Láska, tedy jmenuje se Václav Vaňura, takže VácLOVE, jako l-o-v-e, tak si říká Láska. Ta písnička se jmenuje „Domek“ a bylo to moc příjemný. Točil jsem klip pro deadcore metalovou kapelu Art of Blood a pak pro Petra Kutheila a Petra Koláře duet Markéta.  
Jinak se toho v naší branži aktuálně moc dělat nedá, ale dají se chystat projekty.
Máme dělat hru „Přátelák“, která by měla mít premiéru v březnu, pokud to tedy půjde. Je to hrozně pěkná rakouská hra o mezilidskejch vztazích a myslím, že se nám podařilo udělat hezký obsazení. A je to moje první režie, takže se těším, ale i trošku bojím, na druhou stranu mám teď trochu času si to předpřipravit, pravděpodobně začneme zkoušet už v prosinci, protože nebude žádná jiná práce.

Takže ideálně se můžeme těšit na březnovou premiéru?

Tak. V březnu premiéra a pak ideálně jeden nebo dva termíny v Praze a tři až čtyři termíny někde venku. Ale jak říkám, teď vůbec nevíme, termíny se neustále přehazují. 

 

RYCHLÁ PALBA S MÍROU NOSKEM


A teď se vrhneme na „Rychlou palbu“, jdeme na to! 

Kdybys byl zvíře – jaké a proč?

To vůbec nevím (směje se)! Asi z pohodlnosti pes nebo kočka, jen bych jedl, spal a všichni by mě měli rádi… Takže asi decentní pes. Nebo papoušek! Mám doma asi sto dvacet květin, takovou botanickou zahradu, takže bych chtěl být v těch květinách zalezlý, jako v buši. Navíc papoušek je chytrý zvířátko.

Smažák, nebo řízek?

Určitě smažák! U řízku jeden nikdy neví, já když kousnu do flaxy, tak pro mne končí jídlo (smích).

Pivo, nebo víno?

Ani jedno, ale když už, tak lahev portskýho nebo malá dvanáctka.

Sako, nebo mikina?

Mikina.

Sklo, nebo plast?

Sklo. To je jasný.

To je jasný! (Smích) A teď třídění. Do jakého kontejneru se třídí alobal?

Třeba mi řeknete, že to dělám blbě, ale dal bych ho do kovu.

To je správně!

Jo? Někdy jsem z toho trošku zmatený, já ještě ty obaly samozřejmě vymývám, takže mi ekologie zabere třeba třetinu dne a pak jdu dělat kytky a zvířata. Mám doma plechovku od whiskey – do ní si odkládám na třídění kovové svorky a třeba alobal.

Kam patří sáček od koření?

Ale pozor, jaký? Jsou tu papírový sáčky a jsou sáčky, kde je „poloplech“ uvnitř. A to jsem pak zmatený. Já se přiznám, že když mám třeba vizitku potaženou plastovou fólií, tak se to snažím oddělit a vytřídit. No a podobně i ty plastový okýnka v obálce.

Okýnka v obálkách můžou zůstat, můžou se třídit do papíru s obálkou tak, jak jsou.

No vidíte, a já je stejně oddělím a roztřídím! A sáček od koření, když je tedy kombinovaný a třeba i s plastovým zipem, tak ho dávám do smíšeného odpadu.

Tam přesně patří – právě proto, že je kombinovaný. Z těch zatím zvlášť můžeme třídit jen nápojový karton. A ten patří do oranžového kontejneru. Kam by patřil eternit?

Eternit, jako deska ze střechy? Ty jo, to nevím! Asi bych ji dal do směsného odpadu. Nebo není to spíš plast?

Ne, eternit patří do nebezpečného odpadu, takže odvézt do sběrného dvora, kde berou právě takový odpad.

Ale pozor, víte, co jsem teď začal ještě dělat? Slívám do jedné PET láhve tuk, protože se u nás objevil koš na kuchyňské tuky a oleje, což mi udělalo radost.

A blíží se Vánoce, sezóna smažení, takže pak to lití do dřezu, odkud to jde do potrubí a čističek, to pak zatěžuje celý systém. A to čištění vody stojí další peníze a zdražuje vodu.

Jo, bohužel vidím ještě dlouhou cestu u těch olejů, protože to stojí nějaký individuální úsilí.
Nejen, že to lidi může odrazovat, protože se jim slívání oleje může zdát nechutné, ale chce to víc než tři úkony, prostě komplikace: vzít PET láhev, někam ji dávat, než se úplně naplní…

No a poslední surovina nebo tedy věc – kam bys vyhodil dvakrát nošené boty? Kdybys zjistil, že se ti nelíbí nebo nesedí?

Mně boty vydrží dlouho, naposledy jsem vyhazoval jedny, co jsem měl deset let! No a jinak jsem „rozebírač“. Takže bych to říznul, vyndal ty plechové kroužky a další komponenty a roztřídil bych je po kouscích!
Ale když jsou ještě co k čemu, tak je dám do popelnice nebo do kontejneru na textil. Předtím je nejdřív vyperu, očistím. Anebo bych je dal k popelnici, ať si je vezme někdo jiný.

To je taky dobrý řešení, jasně, no.

Je to takhle správně s botama?

No ideální je ten kontejner na ten textil, když jsou nový pěkný, že si je někdo další vezme a poslouží dál.

No jasně.

 

Tak my se loučíme, pojďme společně ještě vytřídit plastové víčko od kelímku od kávy a budeme se těšit na jarní premiéru, děkujeme za inspirativní rozhovor!

Nastavení souborů cookie

Jménem společnosti EKO-KOM, a.s. vás chceme požádat o souhlas s používáním souborů cookies pro účely výkonu, sociálních médií a reklamy. Sociální média a reklamní soubory cookie třetích stran používáme k tomu, abychom vám mohli nabízet funkce sociálních médií a přizpůsobenou reklamu. Další informace nebo doplnění nastavení získáte kliknutím na tlačítko „Více informací“ nebo otevřením nabídky „Nastavení cookies“ v dolní části webové stránky. Podrobnější informace o souborech cookie a zpracování vašich osobních údajů najdete v našich Zásadách ochrany osobních údajů a používání souborů cookie. Souhlasíte s používáním souborů cookie a zpracováním souvisejících osobních údajů?

Nastavení si můžete kdykoli změnit v nabídce „Nastavení cookies“ v dolní části stránky.

Nastavení souborů cookie

Nastavení můžeš kdykoli změnit v nabídce „Nastavení souborů cookie“ v dolní části stránky.