Uhlíková stopa – co to je a můžeme ji ovlivnit?

Každý z nás na Zemi zanechá stopu. Neskončí zřejmě jako významný sádrový odlitek vystavená v muzeu, jako by tomu bylo v případě stopy dinosaura, i tak se ale zapíše do historického vývoje Země, do vrásek přírody, které jí přibývají tak rychle. Naše uhlíková stopa je vizitka, kterou tady zanecháme na památku. A tyto otisky, které tu nechá každý z nás, se značně liší. Co je uhlíková stopa? Jakou uhlíkovou stopu za sebou zanecháváme? A jak jsou na tom s uhlíkovou stopou odpady? To a další zajímavosti prozradí Samosebou.cz!

Pojem „uhlíková stopa“ je slyšet čím dál častěji, příčin může být celá řada. Možná proto, že ji za sebou zanechá každý člověk žijící na Zemi, a rozdíly v její „velikosti“ mohou být propastné. Možná to bude proto, že z různých stran přicházejí apely na změnu životního stylu lidské společnosti, která má zásadní vliv na životní prostředí a na přírodu, tedy na život na Zemi…

Co je uhlíková stopa?

Odpověď není úplně jednoduchá, pro lepší pochopení je namístě vysvětlení pojmu v kontextu. Klima na Zemi se mění, a to v souvislosti s růstem emisí tzv. antropogenních skleníkových plynů.
Emise různých skleníkových plynů můžeme přepočítat podle jejich vlivu na ekvivalent oxidu uhličitého (CO₂e).

Komplexními indikátory, kterými můžeme měřit dopady našeho chování, a tedy i náš vliv na změnu klimatu, jsou ekologická a uhlíková stopa.

Vliv našeho chování se snaží vyčíslit tzv. ekologická stopa prostřednictvím převodu na imaginární plochu, kterou by jednotlivé činnosti zabraly. Určitou plochu potřebujeme na pěstování plodin, produkci surovin atd. a nezbytně také potřebujeme plochu, která námi vyprodukované emise a odpady vstřebá.
Ekologická stopa nám tedy udává, kolik přírody, biokapacity, pro svůj život potřebuje každý z nás.

Uhlíková stopa je součástí ekologické stopy a vyjadřuje naši produkci a spotřebu v souvislosti s emisemi skleníkových plynů. Toto měřítko lze aplikovat na veškerou činnost a produkty.

Uhlíková stopa a vybrané zajímavosti

Začneme jídlem, bez kterého se neobejdeme. Určitě stojí za povšimnutí, že se podle výsledků analýzy podílí na uhlíkové stopě průměrného obyvatele Prahy jednou třetinou jídlo a tvoří tak nejvyšší podíl ze sledovaných položek.

Pokud navážeme na roční uhlíkovou stopu průměrného obyvatele Prahy, následuje (po mase, viz výše) spotřeba těchto vybraných položek:

•   energie (teplo a teplá voda): 870 kg CO₂e;
•   produkce, využití a odstranění odpadů: 750 kg CO₂e;
•   individuální automobilová doprava: 680 kg CO₂e;
•   mléčné výrobky: 460 kg CO₂e;
•   ovoce a zelenina: 140 kg CO₂e.

Pro zajímavost: roční spotřeba cementu je v ČR cca 300 kg CO₂e, obalů 150–200 kg CO₂e a na výstavbu bytů připadá 100–200 kg CO₂e.

Doprava se v ČR na emisích skleníkových plynů podílí cca 15 %. Nejvyšší zátěž pak představuje individuální automobilová doprava, následovaná nákladní silniční dopravou. Uhlíková stopa vychází průměrně (dle dat z roku 2018) na 12 tun CO₂e na obyvatele za rok.

Jaká je uhlíková stopa našich odpadů?

Nejdříve je potřeba si říci, co v tomto případě uhlíková stopa zahrnuje – spadá sem odstraňování a recyklace odpadů. V případě odpadů zde nejsou započítávány některé emise,^[2] u jednotlivých materiálů se započítávají pouze emise pocházející z fosilních zdrojů.

Na základě těchto údajů vychází nakládání s odpady v Česku ani ne na 4 % uhlíkové stopy (přibližně 444 kg CO₂e za rok na obyvatele). Patří sem zejména emise z úpravy odpadních vod, ze skládek a energetické zpracování odpadu (EVO).
Podle údajů MŽP vychází celková produkce komunálních odpadů za rok 2018 na 544 kg.

Pro ucelenější představu je vhodný pohled z hlediska životního cyklu materiálů, které dříve či později skončí jako odpad.

Jaká je přibližná zaokrouhlená hodnota uhlíkové stopy vybraných materiálů z hlediska toku odpadů, ukazuje přehled níže. Celková uhlíková stopa každého z materiálů je součet uhlíkové stopy produkce a nakládání, přičemž záporná hodnota vyjadřuje úsporu emisí.

Tok odpadů podle materiálu ukazuje uhlíkovou stopu, která zůstane po recyklaci odpadu, jeho energetickém využití či uložení na skládce. (Zdroj: Samosebou.cz)

Je třeba zohlednit proměnu hodnot v čase a další faktory, např. vliv způsobu výroby energie.

Výsledek ale závisí na mnoha faktorech. Například u skládkování má nejvyšší vliv na výši emisí jímání a následné využití plynu, který je produkován během skládkování. Data v EU hovoří o úniku až 50 % skládkových plynů do atmosféry.
Výhledy ale hovoří o poklesu v souvislosti s tlakem na snížení skládkování komunálních odpadů (v roce 2035 je cílem skládkovat maximálně 10 % tohoto druhu odpadu).

Při energetickém využití odpadů se vyrábí elektřina a teplo, protože dochází ke snížení dopadu emisí. Například v ZEVO Malešice jsou ze škváry tříděny kovy, díky jejichž recyklaci se také snižují emise spalovny.

Na základě údajů z výše uvedeného zdroje vyplývá, že je nejdůležitější odpadům předcházet a že energetické využití odpadu vykazuje nižší uhlíkovou stopu než skládkování.

Uhlíková stopa a jednotlivé druhy odpadů – vybrané zajímavosti

Vytříděný papír můžeme recyklovat 5–7krát, tříděním současně šetříme naši přírodu a lesy. Tříděním a recyklací papíru každoročně v ČR dle dlouhodobých statistik ušetříme přes 2,2 milionu stromů.

Hojně využívaným materiálem jsou plasty. Nejvíce je používáme při výrobě obalů (40 %), následuje automobilový průmysl a stavebnictví. Je potřeba zohlednit, že různých druhů plastů je celá řada, proto se údaje liší.
Obecně lze říci, že má na uhlíkové stopě plastů největší podíl jejich produkce, důležitou roli ale hraje také jejich zpracování, když se promění v odpad.

Nejdůležitější je z hlediska zpracování plastového odpadu recyklace. Nejvíce negativní dopad mají jednorázové plasty a pak ty, které putují do spalovny.

Kovy (hliník a železo a ocel) představují značnou emisní zátěž zejména při výrobě. Například ocel produkuje 7–9 % přímých emisí skleníkových plynů z fosilních zdrojů. Pozitivní vliv na emise skleníkových plynů při výrobě oceli má použití šrotu.

Výroba hliníku má negativní dopad na životní prostředí a je energeticky náročná. Pokud ale použitý hliník recyklujeme, může úspora dosáhnout
90–95 % energie, to ale neplatí v případě tenkostěnného hliníku (plechovky), kde se pohybujeme cca na 75 %.

Díky třídění kovů je můžeme recyklovat v podstatě donekonečna a navíc dosahujeme značných energetických úspor.

Sklo má dlouhou historii užití nejen v obalovém průmyslu, možná proto, že je materiálem mnoha možností využití.

Důležité je sklo třídit, protože jej můžeme recyklovat donekonečna a díky tomu můžeme dosahovat značných úspor. Použitím vytříděného skla můžeme při výrobě nahradit až 65 % sklářských písků a ušetřit až 90 % energie.
Z hlediska skleníkových plynů a konkurenceschopnosti vůči jiným materiálům vychází u skla nejlépe vratné obaly, konkrétně půllitrové pivní láhve.

Jak můžeme snížit uhlíkovou stopu odpadů?

To nám napoví obrázek o hierarchii nakládání s odpady níže.

Každý z nás může svým přístupem ovlivnit uhlíkovou stopu, kterou za sebou svým chováním zanechá. (Zdroj: Samosebou.cz)

Z výše uvedeného vyplývá, že bychom se měli zaměřit na předcházení vzniku odpadů. Při výrobě produktů vznikají ztráty, které jsou nevratné.
Způsobů, jak toho dosáhnout, je celá řada. Můžeme například nakupovat jen potřebné věci, snažit se vybírat opakovaně použitelné produkty (například volit opakovaně použitelné láhve na tekutiny, stejně tak obaly na jídlo nebo nákupní tašky) nebo třeba volit kvalitní výrobky, které lze navíc opravit.
Další možností je re-use, kdy věci sdílíme či směňujeme – typickým příkladem je předání dětského oblečení a hraček, nářadí, aut apod.
Pokud pro danou věc není jiné využití, přichází na řadu správné třídění odpadu do barevných kontejnerů, díky kterému můžeme odpad recyklovat či kompostovat (bioodpad).

Správné třídění odpadů je důležité, protože recyklaci předchází – tedy bez toho, že bychom třídili námi vyprodukované odpady, není jejich recyklace možná.
Zpracování odpadů a jejich další využití v podobě recyklace přináší značné úspory například při nahrazování primárních surovin, při šetření energií při výrobě a podobně.
Třídění odpadů by mělo být nezbytnou součástí naší každodenní rutiny, protože během života vyprodukujeme nemalé množství odpadu. Je to jedna z mála činností, kterou může pro životní prostředí a přírodu udělat každý z nás. Třiďte odpad, má to smysl!

^[1] Ing. Milan Havel: Moje uhlíková stopa v rámci programu Toxické látky a odpady.

^[2] U vykazování emisí nejsou započteny emise CO2 biologického původu; u skládek nejsou započteny emise oxidu uhličitého (50 % množství plynů, které vznikají při skládkování); u spaloven chybí emise vznikající při pálení biologických materiálů (40 %).