Rozhovor s Kateřinou Marií Tichou

Kateřina Marie Tichá je popová písničkářka a zpěvačka s nádherným hlasem, který oceňuje nejen odborná veřejnost, ale i její publikum. V roce 2020 vydala debutové album Sami, za které získala cenu Anděl v kategorii Objev roku. V současnosti úspěšně spolupracuje s kapelou Bandjeez a chystá novou desku. Nenechte si ujít rozhovor s Kateřinou Marií Tichou na Samosebou.cz!

Kateřina je velmi zajímavá mladá dáma, která vedle písní píše i básně a užívá si života. Ráda cestuje, miluje dobrodružství a věnuje se hned několika sportům. Zvládla uběhnout půlmaraton a dokáže se dlouhé okamžiky vznášet ve vzduchu.

Kateřino, na začátku máme otázky na pár zásadních událostí, které nás ve spojitosti s vámi letos zaujaly.

Hned v lednu jste v ostravské hale Gong společně s Ewou Farnou a Miraiem za doprovodu Janáčkovy filharmonie a hlavně „vaší“ kapely Bandjeez zavzpomínali na nádherné písničky Davida Stypky. Jak náročné bylo toto připravit a nazkoušet? A jak jste si tento neobvyklý koncert užila?

Příprava to byla opravdu dlouhá a celkem náročná, hlavně proto, že pro nás jako pro zpěváky bylo dost těžké se na pódium postavit místo Davida. Byly to dva večery za sebou a myslím, že můžu i za Ewu a Miraie říct, že jsme byli fakt šťastní, že se oba koncerty povedly.

Jak jste se s Davidem Stypkou vlastně seznámila? A jak se stalo, že byl vaším „hudebním mentorem“, jestli se to tak dá říci?

David jel s Bandjeez jako předkapela skupiny Jelen, se kterými také zpívám, na jejich „Vlčí srdce tour“, takže jsme se seznámili tam. Hrozně si to celé sedlo, bylo mi s Bandjeez skvěle snad od prvního večera. Oni jsou hrozně fajn, je strašně snadné s nimi být.
Když David zjistil, že sama píšu a tvořím, hodně jsme o tom začali mluvit. Vnímala jsem, že ve mně vidí něco, co jsem ještě já sama tak úplně neviděla, tak se to snažil podpořit. Myslím, že takhle pomohl docela velké spoustě lidí. Jenom tím, že jim řekl: „Hej, máš na to, udělej to!“

Na pódiu je Kateřina jako doma. (Zdroj: instagram.com/katerinamarieticha)

Dalším zajímavým zážitkem pro vás jistě bylo vystoupení s písní Časy se mění na hradním balkoně krátce po inauguraci prezidenta Petra Pavla. Jak máte tento okamžik, nebo celý den, zapsaný v paměti? Co na vás udělalo největší dojem?

Bylo to docela brutální, protože jsem měla chřipku a bylo mi fakt mizerně. Zároveň jsem ale věděla, že to na sobě určitě nesmím dát znát. Mnohem těžší bylo paradoxně zazpívat hymnu. Představa, že pokazím text, byla fakt strašidelná.
Největší dojem na mě asi udělalo to, jakým způsobem pan Pavel i jeho žena vystupovali. Zdálo se mi, že si tu „záři reflektorů“ nijak moc neužívají, že tam prostě jenom s pokorou jsou, protože to patří k jejich oficiálním povinnostem. To mi bylo extrémně sympatické.

Na vašem instagramovém profilu nejde přehlédnout, že jste duší velký dobrodruh. To, že ráda cestujete, a navíc většinou sama, je o vás již známé, ale jak jste přišla k paraglidingu? To chce asi odvážné srdce a vášeň pro létání?

Nikdy jsem k lítání nějak obzvlášť netíhla, stalo se to vlastně úplnou náhodou. Chodila jsem s chlapcem, co lítal a tak pěkně o tom mluvil, že jsem po tom začala toužit taky. Tak jsem se přihlásila na kurz a udělala si pilotní průkaz. A bylo to.

Létala jste i v Kostarice a navíc ve zcela neznámém terénu! Má takové létání nějaké speciální nároky, třeba na znalost místní krajiny nebo vzdušných proudů?

Byla jsem tam s El Speedem, mojí školou létání, a s instruktory, takže to bylo moc fajn. Byla jsem pod dohledem. Oni místní krajinu i podmínky už znali, takže nám je prostě jen vysvětlili a pomáhali nám se zorientovat. Každopádně to bylo moje první lítání po kurzu, takže to bylo obrovský dobrodružství.

Jste také aktivní sportovkyně, která běhá, jezdí na kole, na surfu ve vlnách nebo na skateboardu. Znáte třeba turistickou online mapu Čistou přírodou?

Neznám, podívám se, děkuju!

A jak se vám běžel lisabonský půlmaraton?

Moc dobře. Do té doby jsem měla v kuse najednou uběhnutých jen 14 kilometrů, takže každý další kilometr nad tuto vzdálenost pro mě byl už sám o sobě výhra.

Jaký je to pocit, zvládnout ho a potvrdit si tak, že když se na něco cílevědomě připravujete, že to prostě dokážete?

Já jsem se na něj tehdy přihlásila hlavně proto, že jsem měla za sebou pár velmi těžkých měsíců a potřebovala jsem se soustředit na něco jiného. Na něco, co mě zaměstná skoro každý den a čím si dokážu, že se můžu uzdravit na těle i na duchu. A povedlo se. Bylo to krásný.

Máte nyní nějaký další sportovní sen nebo cíl, který chcete realizovat?

Chtěla bych si každý rok nějaký půlmaraton zaběhnout. V ideálním případě v čase pod dvě hodinky.
Chtěla bych kromě běhání a kola zařadit do rutiny i posilování, abych posílila záda a střed těla a eliminovala, nebo alespoň co nejvíc oddálila, zdravotní potíže se zády, co máme v rodině.
A úplně nejvíc bych chtěla odjet zase do Kostariky a aspoň měsíc tam jenom lítat, běhat, surfovat a jíst.

A co cestovatelské sny? Vydáte se brzy za dalším dobrodružstvím?

Teď na podzim mě čeká Paříž a znovu Lisabon. V lednu ale vydávám s kapelou novou desku, na kterou se moc těším, takže tentokrát asi nebudu mít prostor odjet na delší dobu. Chtěla bych ale zpátky do Kostariky, do Himálaje a taky bych moc ráda začala objevovat Afriku.

Kateřina je dobrodruh tělem i duší. (Zdroj: instagram.com/katerinamarieticha)

Festivalová sezóna je stále v plném proudu, co vy a festivaly? Máte vůbec čas se na nějaké vystoupení jít podívat jako divák, nebo jenom jezdíte od jedné akce ke druhé?

Občas se stihneme i podívat a je to super. Letos jsem párkrát viděla show Ewy Farné a Miraie, na festivalu Banát v Rumunsku jsem stihla Michala Horáka a Zrní…

Když jste přes léto na festivalech jako doma, jak to vidíte s úrovní jejich čistoty? Máte pocit, že se to někam posunuje? Otázkou narážíme na aktivity projektu Čistý festival, který již patnáct let umožňuje návštěvníkům třídění odpadu na festivalech a zajišťuje v této oblasti edukaci.

Jak kde a jak kdy… Covid to myslím dost zkomplikoval, kvůli hygieně se mnohem víc používají jednorázové věci… Myslím ale, že je důležité, že debata o šetrném přístupu k životnímu prostředí vůbec existuje.

A jak jste na tom s tříděním odpadu vy osobně? Třídíte od malička?

Jo, třídíme odjakživa. Mamka na vesnici to teď má ještě jednodušší, protože mají samozřejmě kompost a i „sběrný dvůr“ na větší bioodpad. Do normální popelnice tam vyhazují strašně málo věcí.

Víte si vždy při třídění rady, nebo vás při něm něco trápí?

Vadí mi věci, které nejdou rozebrat na jednotlivé materiály, třeba různé propisky, holítka atd. Takové věci se snažím kupovat ve variantách, které lze třídit snáz, ale ne vždycky to jde.
Taky mě štve, že má všechno tři plastové obaly. Připadá mi, že s plastovým odpadem chodím snad každý den – a to pravidelně kupuju vlastně jenom jídlo.

A máte nějakou vlastní vychytávku, jak se snažíte planetě ulehčit a nevytvářet zbytečný odpad?

Mám samozřejmě svoje odnosné tašky a pytlíky, abych nekupovala další. A snažím se využívat znovupoužitelné varianty všeho. Lahví, misek, obalů… Často to ale jednoduše nejde.

V rozhovoru již zaznělo, že ráda a hodně cestujete, hlavně po exotických krajinách. Všimla jste si, jestli se lidé ve světě snaží s odpadem nakládat smysluplně? Jestli i mimo Evropu někde odpad třídí a snaží se ho dále využít?

No, jak kde… Třeba v Palestině to bylo vyloženě hrozné. Odpadů se tam zbavují vyhozením z okna auta, často tam černým kouřem doutnaly nejrůznější skládky…
Ale třeba v Kostarice se mi líbilo, že si tam v parcích extrémně hlídají čistotu i odpady. A zdálo se mi, že to všichni opravdu dodržují. Pláže byly úplně bez poskvrny a málokdo si tam troufne odhodit v džungli třeba PET lahev… Zdá se mi, že tam, kde pochopili, jak lákavý je „čistý turismus“, se i ti místní fakt hodně snaží.

A nakonec otázka: Co vám dělá momentálně v životě největší radost a na co se v druhé polovině roku těšíte?

Těší mě muzika a těší mě to, že se mi daří plnit si předsevzetí z minulého roku – mnohem víc odpočívat a nehnat všechno smrtícím tempem dopředu. Rozhlížet se po té cestě na Everest do kraje. 🙂

Rychlopalba

Běh, nebo jízda na kole?
Běh. 

Být hodinu na paraglidu, nebo surfovat?
Surfovat, rozhodně!

Na pivo s klukama z kapely, nebo na víno s kámoškama?
Jednou to a jednou to druhé.

Cesta do Afriky, nebo do Asie?
Do Afriky.

Jste ranní ptáče, nebo sova?
Když můžu jít brzo spát, tak ptáče, akorát se mi to vzhledem k mému povolání moc často nedaří…

Něco málo z třídění odpadu
Kam patří hliníková vanička od psího žrádla?
Do šedivé…?

Jak naložíte s ruličkou od toaletního papíru?
Házím je do papíru, ale vlastně nevím, jestli jsou tříditelné…

Myslíte, že je nutné před vytříděním vymývat prázdnou skleněnou sklenici od kečupu?
Já ji vymývám, ale myslím, že ji stačí asi jen vypláchnout od zbytků.

A to je vše. Děkujeme za příjemný rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů.