Skleníkové plyny (angl. Green House Gas)
Skleníkové plyny se nacházejí ve vzdušném obalu okolo zeměkoule. Vrstva skleníkových plynů propouští sluneční paprsky, které ohřívají Zemi, ale zachycuje teplo, jež zemský povrch vyzařuje a které by jinak uniklo do vesmíru. Tomuto jevu se říká tzv. skleníkový efekt.
Mezi skleníkové plyny patří vodní pára, která vzniká přirozeně. Hrozí ale, že pokud bude vyšší teplota Země, bude jí v ovzduší více. Dále oxid uhličitý – z hlediska lidské činnosti se ho do ovzduší dostává značné množství především spalováním látek, které obsahují uhlík (pálením uhlí, ropy a v menší míře i zemního plynu). Mezi negativní faktory ovlivňující množství produkce CO2 patří také vypalování pralesů, v souvislosti s klimatickými změnami se mluví i o tání permafrostu, který je obrovskou zásobárnou oxidu uhličitého a metanu. Dalším důležitým skleníkovým plynem je přízemní ozon, který vzniká působením slunečního záření na výfukové plyny z dopravních prostředků. Dalšími významnými zástupci skleníkových plynů jsou metan a oxid dusný, které se vyskytují například při zemědělské činnosti, při pěstování rýže na rýžových polích, nemalé množství CO2 vzniká také při chovu dobytka (zejména ovcí a krav). Metan uniká i při těžbě zemního plynu, z uhelných dolů a ze skládek odpadu, které ještě neprošly rekultivací. Chlor-fluorované uhlovodíky jsou známější jako tzv. freony, což jsou umělé, průmyslově vyráběné plyny, které byly ještě donedávna využívány v chladicí technice či jako náplň aerosolových obalů (spreje). V atmosféře se dosud vyskytují tyto plyny, které se tam dostaly v minulosti.
Za několik posledních dekád došlo k nemalému nárůstu skleníkových plynů, které produkují lidé svojí činností. Tzv. Kjótský protokol sleduje 7 nejdůležitějších skleníkových plynů: oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), oxid dusný (N2O), fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorouhlovodíky (PFC), fluorid sírový (SF6) a fluorid dusitý (NF3). Na základě vědeckých zjištění, která dokládají nemalé negativní následky působení skleníkových plynů v souvislosti s klimatickými změnami, je žádoucí snaha o minimalizaci produkce skleníkových plynů. Každý z nás v průběhu svého života produkuje skleníkové plyny a zanechává za sebou určitou uhlíkovou stopu. Svým přístupem máme možnost ovlivnit zátěž pro životní prostředí třeba tím, jak nakupujeme, co jíme, zda třídíme odpady, jak a kam cestujeme nebo jak trávíme volný čas. Ideálním cílem by bylo dosažení tzv. uhlíkové neutrality.