24.10.2016
ReTřídění
ReCyklace
ReStyl

Veronika Ruppert: Ráda sleduji příběhy lokálního designu

Nakupujeme banality a ztrácíme tím radost z příběhů. Rozhovor s Veronikou Ruppert, kurátorkou akce SLOW UP, o které jsme přinesli reportáž.

Novinářka a moderátorka Veronika Ruppert vystudovala publicistiku a sociální a kulturní antropologii. Posledních deset let působí na Radiu Wave, kde má pořad o české autorské módě a lokálním módním průmyslu Modeschau. Podílí se na kurátorském výběru módního designu pro festival designSUPERMARKET, má hlas v porotě Diploma Selection Designbloku a je členkou Akademie designu, která nominuje finalisty ocenění Czech Grand Design. Jako stylistka a art directorka se podílí na fashion editorialech pro magazíny jako Blue Paper nebo ZEN, často spolupracuje s fotografkou Bet Orten. Kurátorsky připravila letošní událost SLOW UP zaměřenou na tzv. slow fashion (ta reaguje na nadbytečnou produkci v módním průmyslu a nabádá k podpoře lokálních značek). Spolupráci na projektech iniciativy OLD’S COOL v rámci sdružení Elpida zahájila už vloni událostí Shape & Structure, workshopem a přehlídkou zaměřenou na současnou výšivku v rukách českých designérů. A letos byla akce SLOW UP dalším z výsledků této plodné spolupráce, která úspěšně pokračuje.

Jsi známá jako velká propagátorka lokální módy a trendu tzv. slow fashion. Můžeš nám prosím nastínit tento svůj vývoj?

Nemám zájem o věci, u kterých nemám šanci zjistit, kdo, jak a v jakých podmínkách je vyrobil. Ráda sleduju příběhy a u lokálně vyrobeného designu můžu vidět, jak věc vzniká od prvního nápadu a nitky. To mě fascinuje a baví. Líbí se mi, že je u nás pořád tolik lidí, kteří něco opravdu umí, nemám teď na mysli jen navrhování, ale i řemeslnou zručnost. To je věc, která se prohlubuje a předává praxí. V módním průmyslu u nás stále pracuje mnoho lidí a společně s designéry tak přispívají k podobě a vývoji českého designu. Lokální design je pro mě součástí kulturního bohatství každé země, a ačkoliv u nás je ještě hodně na čem pracovat, zdroje tu – na rozdíl od řady jiných západoevropských zemí – stále ještě máme.

Jaký je v tomto ohledu Tvůj názor na momentální situaci v českém prostředí? Jsi spíše pozitivní, nebo zklamaná?

Máme tu na evropské poměry stále ještě hodně továren a výrob, ačkoliv mnoho textilek zkrachovalo, módní průmysl stále ještě žije. Vyrábíme boty, doplňky, oděvy, galanterii i textil. Design věcí, které vycházejí z českých továren, má velmi nevyrovnanou úroveň. Některé výroby rezignují na budování vlastní značky a jsou v podstatě jen nájemními výrobci čehokoliv. Jiné produkují design pro své zákazníky v Česku. Lamentovat nad ním je těžké, protože prostě odpovídá estetickým představám nejširší veřejnosti. Máme ale i značky, které u nás zvládnou vyrábět a prodávat design na mezinárodní úrovni, jako třeba Tonak, Pietro Filipi nebo Tilak.

 

 

 

 

Jaký je Tvůj vztah k módě z recyklovaného materiálu? Vlastníš například nějaký kus oblečení nebo bytového doplňku ze zrecyklovatelného vlákna?

Mám řadu věcí ze starých látek nebo z přešitého second handu. Zatím se ale vyhýbám oděvu z recyklovaných plastových lahví. Recyklace PET lahví na textilní vlákno je stále ještě ve vývoji a není podle mě dosud úplně ideální. Jednak se PETky na textil zpracovávají jen v Asii, takže to znamená vozit tuny odpadu na velké vzdálenosti sem tam, jednak se nejčastěji používá chemické zpracování, u kterého se do ovzduší uvolňují karcinogenní látky a pracovníci by měli být proti nim dobře chráněni. To ale do Asie zkontrolovat nedojedu… Navíc textil z recyklovaného vlákna už se dál recyklovat nedá, takže je to tak trochu slepá ulička. Výzkum ale pokračuje a je možné, že za deset dvacet let budeme úplně jinde.

Jsi novinářka věnující se tématům ze světa módy, a samosebou.cz by proto zajímal Tvůj pohled na vztah módy a recyklace obecně. Sleduješ nějaký sílící trend v tomto ohledu?

Myslím, že lidé nakupují strašně moc banalit a zbytečných věcí, o kterých vůbec nic nevědí. Zároveň nikdo nechce slyšet nějaké poučování o tom, že něco dělá špatně. Proto se ve svojí práci snažím předávat radost z pomalé módy a doufám, že aspoň někoho to může začít bavit a začne přemýšlet jinak.

Zaujala nás instalace Kateřiny Blahutové. Měla v tomto ohledu naprostou svobodu, nebo jste na finální podobě spolupracovaly?

Kateřinu jsem oslovila, protože znám a respektuju její práci a realizace. Naznačila jsem jí, že bych si představovala nějakou abstraktní krajinu z odpadu, který je možné recyklovat, a s konceptem catwalku, tedy klasické módní přehlídky. A ona přišla se spoustou skvělých nápadů a dala celé věci tvar. Mám radost z průběhu spolupráce i z jejího výsledku. Doufám, že to pro ni bylo taky fajn, a ještě jednou díky!

 

 

 

 

Jak bys zhodnotila sobotní akci? Věříš, že tyto kooperace fungují a mají potenciál oslovit širší publikum?

Mám z pražského SLOW UP velkou radost. Na workshopu i v publiku přehlídky byli lidé napříč generacemi. Strávili jsme spolu všichni moc fajn den a spousta lidí se něco naučila, něco si vyrobila a setkala se u toho s něčím i někým novým.

Znáš v českém prostředí nějaké návrháře nebo designéry, kteří by se věnovali recyklaci?

Viz 12 návrhářů, kteří se představili na workshopu a přehlídce SLOW UP (odkaz na článek, pozn. redaktora), dále třeba také Denisa Nová a určitě se najdou i další.

Je to taková tradiční otázka na závěr – třídíš odpad?

Třídím – papír, plast, sklo a krabice od mléka. A baterky vozím do kontejneru v Českém rozhlasu. Kdybychom u nás měli možnost separovat odpad na kompostování, ráda to udělám.

 

 

 

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail to someone
Sdílet
štítky
Další z této kategorie
Všechny související
Jako obvykle to stálo za to, zjistěte víc...
22.09.2017
Střípky štěstí jsou ty vytříděné
20.09.2017
Aneb když máš pod čepicí...
11.09.2017
Rozumím

Tato stránka používá cookies, abychom zajistili co nejlepší uživatelský zážitek.