10.02.2017
ReCyklace
ReStyl

ČESKÉ SKLO: STÁLE NA VRCHOLU

Pro mnohé není překvapením, že české sklářství čerpá ze silné tradice minulých staletí, kdy dosáhlo zahraničního věhlasu, který drží dodnes. Turistické obchody jsou i dnes zaplněny českým křišťálovým sklem, což dokazuje, že v povědomí bezesporu stále přežívá. Jaký byl jeho vývoj a jaká je situace českého sklářství v současně době? Využívá se i recyklované sklo?

 

 

Kořeny českého sklářství sahají do hlubokého středověku, už od 13. století jsou doloženy první sklárny především v horských oblastech. Právě Krušné a Lužické hory a Šumava patřily k nejznámějším lokalitám tohoto řemesla. Volba hornatého prostředí pochopitelně nebyla náhodná – velká spotřeba dřeva a minerálů si to žádala.
V 18. století se místním sklářům podařilo ustanovit praxi výroby „českého křišťálu“ – čiré draselné sklo svými fyzikálními vlastnostmi a vzhledem připomínalo přírodní křišťál. Často bylo zdobeno rytými figurálními nebo ornamentálními dekory. Nejprestižnějším artiklem se staly lustry s broušenými skleněnými ověsky. Postupně se vytvořila i silná podnikatelská vrstva obchodníků se sklem. Tito protopodnikatelé výrazně přispěli k vývozu českého skla.
Následující vývoj byl ovlivněn dalšími technologickými objevy a posuny. Druhy procesů a jména výsledných výrobků by vystačily na velmi dlouhý seznam. Zásadní je, že české sklo sebevědomě konkurovalo jak slavnému benátskému, tak i později anglickému. Absorbovalo všechny trendy průmyslové revoluce a samo dalo světu několik výrobních patentů. Českému sklářství se později od 19. století dostalo i institucionálního zázemí v podobě školské průpravy a velkou roli v tom sehrála Uměleckoprůmyslová škola v Praze.
Vývoj od konce 19. století a v průběhu 20. století kopíruje dominantní umělecké a společenské trendy, které v jednotlivých dekádách udávaly tón. Slavné období secese se nejvýrazněji projevilo tvarově různorodými irisovanými vázami ze šumavské sklárny Lötz v Klášterském Mlýně. Té je věnována zajímavá stálá expozice v Klatovech. Pavilon skla v moderní budově efektně prezentuje příběh šumavské sklárny a na jednom příkladu si můžeme promítnout celý příběh českého skla v dané době.
Secese a art deco byly vystřídány fukcionalistickými střízlivými tvary a sílila možnost využívat sklo nejen jako ryze praktický či naopak luxusní předmět. Postupně se profilovala i umělecká tvorba. Dodnes je možné obdivovat všechny zmíněné výtvory českého sklářství ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea.

 

 

Mistři českého skla: sklo jako umělecký prostředek

Mezi nejslavnějšími jmény českého uměleckého sklářství bychom ve 20. století objevili například Josefa Drahoňovského s jeho nádobami pestře malovanými emailovými barvami ve stylu art deco, Otto Gutfreunda s jeho sochami, Ludviku Smrčkovou a Aloise Meteláka s užitkovým sklem nebo průmyslového návrháře Ladislava Sutnara.
Od druhé poloviny 20. století vznikaly v Železném Brodě první tavené skleněné plastiky a v Novém Boru další se sochami a obrazy srovnatelné skleněné objekty.
Čeští sklářští výtvarníci byli úspěšní na světových výstavách v Bruselu, Montrealu, Osace i jinde. A ačkoliv nastala doba automatizované průmyslové výroby skla, současně se vyvíjelo i autorské ateliérové sklo. Například v loňském roce hostilo Museum Kampa výstavu Mistři českého skla, jež měla po více než 30 letech připomenout výstavu Seven Masters of Glass, kterou uspořádala Meda Mládková v roce 1983 v The American Craft Museum v New Yorku. Návštěvník se tak setkal se jmény Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, René Roubíček, Václav Cigler, Vladimír Kopecký, Věra Lišková nebo Jiří Harcuba.
Bylo by trestuhodné opomenout Bořka Šípka, asi nejvýraznější postavu české sklářské umělecké tvorby konce století.

 

 

Český šperk, bižuterie a současné značky

Jak už bylo naznačeno, sklo se prosadilo i jako materiál uměleckých předmětů a také šperku. Drobné skleněné předměty okrasného charakteru jsou doložené už v archeologických nálezech, takže dnes nejde o žádnou novinku. Liší se ale podoba, která se v současnosti projevuje snahou o propojení skla s moderními materiály typu chirurgické oceli a o jejich zasazování do silných kontrastních poloh. Například z pražského prostředí můžeme jmenovat Kateřinu Reichovou, která pracuje s akrylátovým sklem, jež kombinuje s kovem do technicistně pojatých šperků. Stala se součástí výstavy Dámy skleněného šperku v Pavilonu skla v Klatovech, která je pojatá jako průřez tvorby českých návrhářek skleněných šperků. Mimo tento okruh si svébytně žije svět skleněné bižuterie, který je v našem prostředí proslavený především městem Jablonec nad Nisou. V něm naleznete i muzeum věnované sklu a bižuterii s pravidelnými propagačními výstavami a veletrhy.
Dnes nalezneme na českém trhu několik velkých značek vyvážejících křišťálové sklo, které se svým názvem dokonce často staly synonymem samotného vývozního artiklu. Záslužnými počiny jsou i snahy znovu dát do provozu opuštěné sklárny a zaměstnat skláře, kteří se vlivem turbulentních ekonomických událostí v 90. letech ocitli bez práce. Příkladem jistě může být osud sklárny ve Světlé.

Hry s recyklovaným sklem a upcyklace

Sklo se ale také potýká s otázkami recyklace, a to nejen v průmyslové výrobě, protože bavíme-li se o sklářství, nejde jen o krásné umělecké vázy a broušený křišťál. Sklo se ve velkém používá ve všech oblastech lidské činnosti, od stavebnictví až po potravinářský průmysl (ačkoliv se v posledních letech často nahrazuje plastem). Kam s ním pak?
Jedním z vtipných příkladů nepoužívaného skleněného předmětu je lékařský bažant, který se dá velmi levně koupit z armádního skladu vyřazeného materiálu (dnes ho lze například použít jako květináč). Velmi populárními se staly skleněné zavařovačky v nepůvodní roli sklenic. Nejedna kavárna vám v této staré dobré zavařovačce přinese třeba limonádu. To všechno jsou příklady bohatého využití běžně dostupného skla, jehož původní účel byl zcela jiný.

Další z možností je nepoužívané či použité sklo přímo komponovat do doplňků. Na různých kreativních webech je bezpočet důkazů bezbřehé lidské tvořivosti. Náušnice ze střepů? Deformované láhve jako svícny? Fantazii se meze nekladou… V neposlední řadě lze ze střepů skládat mozaiky. Například Dagmar Štrosová dělá opravdové divy (zde).
Použití recyklovaného skla je poněkud náročnější proces. Sklo má často velmi odlišné složení a nebezpečí prasknutí je u přetaveného materiálu vysoké. Ale na trhu je i přesto možné najít skleněný sortiment ze 100% recyklovaného skla (málokdy ale české provenience). Například mezinárodní řetězec pracuje s „uvědomělostí“ a propaguje výrobky ze 100% recyklovaného skla, neméně zajímavou je i přeměna automobilových skel v dlažební kostky.

Dlouhý příběh českého skla dokládá přeměnu tradice v obor s novými výzvami, který ruku v ruce kopíruje současné trendy a postupně hledá, spolu s technologickými změnami, nové cesty svého přežití. Těšíme se na další kapitoly.
A aby byl skla dostatek, nezapomínejte jej správně třídit do barevných kontejnerů. Sklo lze totiž recyklovat neustále dokola, zato v přírodě se nerozloží – o tom by vám mohl mamut vyprávět!

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail to someone
Sdílet
štítky
Další z této kategorie
Všechny související
Co skrývá zelený kontejner?
23.11.2017
EKO-KOM svými spoty porazil konkurenci 3550 soutěžících!
21.11.2017
..to zjistíte v našem kvízu!
16.11.2017
Rozumím

Tato stránka používá cookies, abychom zajistili co nejlepší uživatelský zážitek.