26.04.2017
ReCyklace

Pukni si novou vázu!

 

Zkusili jsme vypátrat, co by se dalo udělat s nahromaděnými lahvemi, které se nám válejí doma, a objevili jsme úžasný workshop „pukání skla“. Název nás trochu zarazil, přeci jen když pukne sklo, je většinou zle. Organizátor workshopů Jiří Brauner nám ale vše s úsměvem vysvětlil a nám puklo i srdce <3

 

 

Prostor v rámci holešovického VNITROBLOCKu byl plný žen, které zvědavě nakukovaly Jiřímu Braunerovi přes rameno. Genderová nevyrovnanost účastníků je pravděpodobně důsledkem faktu, že se ženy více zajímají o dekorace a DIY (neboli DO IT YOURSELF / udělej si sám) přístup je většině také blízký.

 

 

Workshop organizoval MARS – Moderní Ateliér Recyklovaného Skla. Ten se nejen soustředí na předělávání starých skleněných interiérových dekorací, ale právě nabízí i kurzy, kterými podněcuje ostatní k přetváření odpadu v nového a stálého člena domácnosti.
Jiří Brauner dodává, že se workshopy snaží pořádat pravidelně a spojení s VNITROBLOCKem přišlo nasnadě – sám zde prodává svoje výrobky ze skla.

 

 

Průběh workshopu Pukání skla

V popisu workshopu byla pobídka přinést si vlastní skleněné lahve nebo sklenice, což jsme my jakožto účastníci workshopu učinili. Nejčastěji šlo o lahve od vína, moštů, minerálních vod nebo piva, které nejsou vratné. Každý z nás má totiž doma prázdné lahve nebo zavařovačky, které se postupně kupí v rohu kuchyně.
Existuje hodně mýtů o tom, jaké sklo házet nebo neházet do kontejnerů (ODKAZ NA ČLÁNEK O MÝTECH), na workshopu Pukání skla ale barva nehrála žádnou roli.

 

 

Prvotní bylo lahev dobře očistit od etiket a lepidel a osušit. Následně jste se přesunuli ke stroji, kde vám Jiří Brauner nejprve popsal postup a poté vás nechal, abyste si ve vámi zvolené výšce nádobu ořízli. Že ale nejde o klasický řez, sám vysvětlil: Čistou lahev umístíme na točnu, přesně doprostřed, aby nedělala výkyvy, ale točila se okolo své osy. Lahev se točí. Určíme přesné místo pukání, to znamená, že upevníme trysku do takové polohy, kde chceme pukat. Nyní je čas na to zapnout „pukací stroj“. Jakmile proudí z trysky Brownův plyn, zapálíme ho. Ostrý plamínek přiložíme k točící se lahvi. Po chvíli, eventuálně po zpomalení otáček točny… Puk! A lahev je na dvě části. Odendáme trysku, vypneme „pukačku“, zastavíme točnu.

 

 

Puknutím to nekončí

Zvuk puknutí opakovaně překvapil, stejně jako čistý rovný řez, který plamen vytvořil. Bylo ale zapotřebí vše ještě zabrousit, aby v budoucnu nedošlo k poranění. Příjemnou atmosféru workshopu umocňovalo i pozitivní překvapení z nově „rozřízlých“ lahví. Kromě váz jste si mohli takhle odnést domů novou karafu nebo sklenice. Jiří Brauner se přiznal, že právě láska k experimentům spojená se zájmem o recyklaci ho vedla k vytvoření stroje a celého postupu.
Svěřil se nám, že aktivně třídí, ale zajímá se i o to, co vytřídí ostatní. Poklady ze sběrných dvorů a odhozené věci jsou nejčastěji inspirací pro nový nápad na oživení. Zkuste sledovat stránky MARSu a uvidíte, jak zapomenutým pokladům vdechnout nový život.

 

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail to someone
Sdílet
štítky
Další z této kategorie
Všechny související
Jako obvykle to stálo za to, zjistěte víc...
22.09.2017
Střípky štěstí jsou ty vytříděné
20.09.2017
Aneb když máš pod čepicí...
11.09.2017
Rozumím

Tato stránka používá cookies, abychom zajistili co nejlepší uživatelský zážitek.