Naomi Adachi – holka, co nás naučí třídit odpad v Japonsku

Naomi Adachi je česko-japonská influencerka, herečka, moderátorka a gamerka – její láska ke klasickým videohrám prostě nezapře japonskou krev! Kromě moderování pořadu DVA3 na ČT Déčko ji můžeme od letošního září vidět na MALL.TV v seriálovém cestopisu „Naomi v Japonsku“.

A co nás na tom zaujalo? Kromě milionu dalších zajímavostí třeba to, jak se v Japonsku třídí. Takže proč se prostě nezeptat?

Když není Naomi v Japonsku, najdete ji na pražské Letné. Zdroj: Samosebou.cz

Ahoj Naomi, pojďme na to od začátku, aspoň letem světem. Můžeme? Jak se to stalo, že jsi se stala influencerkou? Byly dřív hry, herectví, nebo Instagram?

Ahoj! Ze všeho nejdřív byly hry! Mám dokonce fotku, kde jako mimino držím v ruce ovladač od Super Nintenda. Herectví přišlo až s tím, kdy jsem začala mluvit. Nejdřív ve škole, kde mě o velký přestávce bavilo spolužákům přehrávat a vyprávět různý situace. Přihlásila jsem se na dramaťák, a když se blížila střední, chtěla jsem jedině na konzervatoř. A to se mi naštěstí splnilo! Influencerství přišlo tak nějak samo, organicky, ale Instagram mám od té doby, co vyšel. Jen jsem si v tý době myslela, že je to na úpravu fotek, no a… Ehm… Dovedete si představit ten feed. Bez vědomosti o tom, že je to nějaká sociální síť. Ale baví mě moc. Nebudu se tajit, že Instagramem dost žiju.

Řekneš nám víc ke svým kořenům? Vyrůstala jsi tady, nebo v Japonsku? A jak se vlastně cítíš – jsi Češka, nebo Japonka? Nebo jsi, podobně jako si říká jedna generace vietnamských dětí, které se tu narodily jako první a druhá generace, „banánové dítě“?

Já to říkám furt dokola, tak snad to už někoho nebude štvát, ale přijdu si fakt napůl. Češka v Japonsku a Japonka v Čechách. Seš prostě všude cizinec. Častokrát tu dostanu anglický menu a v Japonsku mě taky neberou stoprocentně mezi svý.

Vyrůstala jsem víc tady, ale do Japonska létáme jednou nebo dvakrát do roka. A když jsem tady, stýská se mi šíleně po „mejch“ místech tam, a když jsem tam, tak mi zase chybí „moje“ místa tady. Co se týče vietnamské komunity a banánových dětí… Myslím, že je to něco jinýho. Mají svou komunitu. Někam patří. Zvláštní ale je, že mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že jsem jiná. Nikdy mě ve škole nikdo nešikanoval.

Co tě baví na Češích a Česku a co na Japoncích a Japonsku?

To je snad nejtěžší otázka na světě! Mohla bych napsat dlouhatánskej seznam! Ale jen tak namátkou… Češi mají nejlepší humor na světě. A čeština je nádhernej jazyk. Taky se mi líbí, že dovedeme improvizovat. Na Japonsku mám naopak ráda onu profesionalitu ve všem. Všechno funguje jako hodinky. Všechno je přesný a perfektní. A Japonci jsou úžasný v tom, jak prožívaj každou blbost. Když jdete třeba do Disneylandu a projde kolem vás nějaká roztomilá postavička, všichni najednou udělaj takový to filmový „áááách“ a dotvoří celou tu atmosféru.

A jak to máš s tříděním odpadu, třídíš, viď, že jo? A máš to naučené od malička z domova, nebo ses to naučila až jako starší? A vůbec – máš právě v tomhle školu českou, nebo japonskou? A jaký je rozdíl mezi tříděním odpadu u nás a právě v Japonsku?

No jasně, že třídím! A mám to naučené od malička. Na konci ulice, kde jsem vyrůstala, je hřiště a přímo u něj kontejnery na tříděnej odpad.
Takže kdykoliv jsem si šla ven hrát, naložila mě máma košíkem s už roztříděným odpadem a já to tam jen strkala. Jednoho dne jsem takhle šla s papírem a z kontejneru na mě vykoukla celá sbírka Čtyřlístku! Bylo to jako najít poklad!

Naomi a barevné kontejnery na tříděný odpad. Zdroj: Samosebou.cz

Všimla jsem si, že na ulicích v Tokiu není moc odpadkových košů, a už vůbec těch na třídění – nebo jsem je přehlédla? Je pravda, že jsou Japonci zvyklí si prostě svoje odpadky nosit domů? Na ulici je tam oproti České republice totiž neskutečně čisto!

Čisto je tam neuvěřitelný, viď? Kromě toho, že jsou Japonci velmi čistotní, je tam miliarda uklízečů a uklízeček, kteří pulírují čistý zábradlí, leští lesknoucí se dlaždice a vynášejí vynesené koše. A je to tak. Odpadky si nosíš s sebou domů. Pokud si ale koupíš pití nebo něco malého k snědku v combini (něco jako večerka – prostě expres obchod), sníš to na místě, můžeš to taky hned vyhodit. Mají tam koše na tříděný odpad. Teď jsem v Japonsku byla měsíc. Hned na začátku jsem si koupila bílé boty, a když jsem odlétala, blejskaly se jako nový. No a po týdnu chození v Praze? Bílá je už šedá.

Ha! Přesně to jsem zažila v Japonsku taky – bílý tenisky tam byly jako nový i po týdnu chození v milionovém velkoměstě, a po dvou dnech v Praze byly už trošku fuj. A jak tedy funguje třídění odpadu v Japonsku?

Tak si představ, že po celém dni vyprodukuješ třeba jednu PET láhev a máš jeden papír na vyhození. Skoro každej Japonec má na lednici kalendář, kde píšou, že v pondělí je plast, v úterý papír apod. Doma to hezky roztřídíš a v danej den to jen dáš před barák. V každý čtvrti se vynáší jinak, ale vlastně je každej donucenej to třídit. Jinak ti ten odpad nevyvezou.

Řešíš nějak trvalou udržitelnost? Například v módě? Máš nějaký kousek třeba z recyklátu? A zkoušela sis něco upcyklovat sama – přešít si tričko, ušít z povlečení tašku na pláž?

Snažím se mít minimum věcí obecně. Vyloženě nesnáším harampádí a do mého minibytu se jinej životní styl než minimalistickej úplně nehodí. Jednou mi přišla návštěva a byl to docela trapas. Nejdřív se mě zeptala, kdy si to tu zařídim.

A když jsem nám chtěla pak udělat kávu, došlo mi, že mám jen jeden hrnek. Oblečení mám většinou z práce nebo ze sekáče. Moje máma je totiž mástr v sekáčích. Upcyklovat sama radši nezkouším. Nedopadlo by to dobře ani pro mě, ani pro přešitý triko.

Naomi Adachi si užívá podzim v Čechách, je to její nejoblíbenější období. Zdroj: Samosebou.cz

Řeší se otázky třídění, recyklace a obecné ekologie vzhledem ke konzumování, obalům, brčkům apod. více tady, nebo v Japonsku?

Paradoxně mi přijde, že se víc řeší tady, ale reálně s tím nakládají v Japonsku.
Tam fakt musí každej třídit. Přes to nejede vlak. A Japonce by v životě nenapadlo odhodit papírek na ulici. Pamatuješ si třeba na mistrovství světa ve fotbale? Japonci po sobě uklidili celej stadion!

A kde tě to baví víc, tady, nebo tam? Dá se to vůbec takhle říct?

Nedá! Ale „normální“ život v Japonsku je fakt těžkej. Musela bych bejt milionář, abych nemusela pracovat pro japonskou firmu. Zvykla jsem si na českej způsob práce. Je to uvolněnější. Klidnější. A vlastně osobnější. A i když to občas nefunguje a lidi jsou třeba nepříjemný… Je to aspoň autentický.

A závěrem – co plánuješ koncem podzimu a v zimě? A kde se na tebe můžou těšit tvoji fans?

Podzim je moje nejoblíbenější období. A není to tím, že mám narozeniny! Právě měl premiéru náš pořad o Japonsku, tak budu sledovat, jak se mu daří. Jinak v plánu mám dál točit naše videoherní pořady, a to DVA3 a GPTV. A fans se můžou spolu se mnou těšit na nový dokumentární cyklus nejen o technologiích, který poběží na ČT! Bude to trochu „futu“ a trochu „retro“ a to je zatím všechno, co můžu prozradit, ale je na co se těšit!

Moc děkujeme za bezva rozhovor! Jsi naše třídicí ninja-chan!

Já děkuju! Vaše ninja-chan aka Naomi!