Trash Fight: Lucie Horváth Sedláčková o třídění a disciplíně

Úvodní otázky

1. 1. Lucie, jak ses dostala k boxu? Byla to „láska na první pohled“, nebo postupný proces?
   K boxu jsem se dostala už v osmi letech, kdy jsem ho poprvé viděla v televizi. Ten sport mě okamžitě zaujal a dá se říct, že to byla láska na první pohled. Fascinovala mě jeho energie, disciplína i síla, kterou v sobě měl. Od té chvíle jsem věděla, že si ho chci sama vyzkoušet. Postupem času s každým tréninkem mě box pohltil ještě víc a stal se nedílnou součástí mého života.

2. Co tě na tomhle sportu baví nejvíc? A naopak, co je podle tebe nejtěžší?
Nejvíc mě baví ten pocit, že člověk pořád posouvá svoje limity. V boxu se nedá nic ošidit – všechno, co do toho dáš, se ti vrátí. Miluju ten proces přípravy, disciplínu a moment, kdy jdeš do zápasu s vědomím, že jsi pro to udělala maximum. Nejtěžší je asi psychická stránka. Tlak, únava, neustálé vystupování z komfortní zóny a schopnost fungovat i ve chvílích, kdy se ti nechce.

3. Box je považován za dost tvrdý sport. Jak na to reaguje tvoje okolí?
Ze začátku jsem hlavně zápasila s mými rodiči, protože si nepřáli, abych boxovala. Bylo pro mě určitě těžké si svou cestu prosadit. I přesto, že je box vnímán jako mužský sport, nikdy jsem si nemyslela, že by mě to mělo zastavit. Postupem času rodiče viděli, jak moc ten sport miluju, a dnes mě podporují. Myslím si, že by nikdo neměl mít předsudky jen proto, že jsem žena. Box není o tom, jestli je někdo muž, nebo žena, ale o odhodlání, disciplíně a lásce ke sportu.

4. Liší se podle tebe boxerské prostředí pro muže a pro ženy a jak? Setkala ses někdy se stereotypizací typu „ženy do bojových sportů nepatří“? Jak na to reaguješ?
Určitě se to pořád trochu liší. Ženy v bojových sportech musí často dokazovat víc než muži. Občas jsem se se stereotypy setkala, ale nikdy jsem si z toho nic moc nedělala. Myslím si, že výsledky a přístup člověka mluví za všechno. Dnes už je spousta silných žen v bojových sportech a jsem ráda, že můžu být jednou z nich.

5. Co ti dal box do života mimo ring?
Disciplínu, psychickou odolnost, pokoru a schopnost zvládat tlak. Naučil mě nevzdávat se po prvním neúspěchu a být konzistentní. Hodně mi pomohl i v běžném životě a v práci sama se sebou.

6. Tvůj manžel je zároveň i tvůj trenér. Byli jste už spolu, když jste spolu začali trénovat?
Ano, byli jsme spolu už předtím. Postupně se z toho ale stal nejen partnerský, ale i sportovní tým. Myslím, že díky tomu máme mezi sebou velkou důvěru a víme, že oba máme stejný cíl.

7. Aktuálně se věnuješ i zápasení v MMA. Jak moc se to liší od tradičního boxu? Chtěla by sis vyzkoušet ještě další bojový sport?
MMA je mnohem komplexnější. V boxu se soustředíš hlavně na ruce, pohyb a timing, zatímco v MMA musíš řešit i kopy, wrestling nebo práci na zemi. Je to úplně jiný typ přípravy. A právě to mě na tom baví – pořád se učím něco nového.

Disciplína a každodenní život

1. 1. Disciplína je u boxu klíčová. Jak vypadá tvůj běžný den? Máš nějaké rituály?
   Většina mých dní se točí kolem tréninků, regenerace a přípravy. Mám většinou dva tréninky denně, mezi tím řeším práci, sociální sítě a další povinnosti. Hodně dbám na režim, spánek a stravu. A asi mým největším „rituálem“ je konzistence – i když se nechce, práce se musí udělat.

2. Jaké to je mít za manžela svého trenéra? Museli jste udělat nějaký vztahový kompromis? Řekla bys, že to vašemu vztahu pomáhá, nebo mu to naopak někdy škodí?
Je to krásné, ale zároveň náročné. Sport je součástí našeho každodenního života, takže občas není jednoduché oddělit práci od vztahu. Na druhou stranu si ale myslím, že nás to hodně spojilo. Máme společný cíl, rozumíme si a víme, co všechno ten druhý obětuje.

3. Jak se staráš o regeneraci a odpočinek? Je těžké najít balanc?
Regenerace je pro mě stejně důležitá jako samotný trénink. Bez kvalitní regenerace se člověk na vrcholové úrovni dlouhodobě neobejde. Dbám na dostatek spánku, kvalitní stravu a pravidelně zařazuji regeneraci formou masáží, sauny nebo aktivního odpočinku. Tělo dostává během přípravy obrovsky zabrat, takže je potřeba mu dát i prostor na obnovu a načerpání sil. Balanc samozřejmě není vždy jednoduchý, hlavně v období před zápasem, ale beru to jako nedílnou součást výkonu a profesionálního přístupu ke sportu.

4. Kromě boxu a sociálních sítí se aktuálně ještě věnuješ studiu na vysoké škole. Jaký obor studuješ a jak studium stíháš? Musí být náročné to vše skloubit.
Studuji vysokou školu se zaměřením na komunikaci a marketing. Skloubit sport, sociální sítě, práci i studium je někdy náročné a vyžaduje to hodně organizace, disciplíny a dobré nastavení priorit. Zároveň jsem ale člověk, který potřebuje být aktivní a mít cíle i mimo sport. Studium mi dává jiný pohled na věci, rozvíjí mě i mimo box a beru ho jako důležitou součást své budoucnosti.

Třídění odpadu

1. 1. 75 % lidí v ČR své odpady pravidelně třídí. Jak jste na tom s odpady u vás doma? Třídíte? A jaké druhy odpadu?
   Ano, doma třídíme pravidelně. Nejčastěji plast, papír, sklo a nápojové kartony. Myslím si, že dnes už by to měla být úplná samozřejmost.

2. Daří se ti odpad třídit i v gymu?
Snažím se o to. V gymu vzniká hodně plastů – hlavně plastové lahve od vody nebo obaly od suplementů – takže když je možnost třídění, určitě ji využívám.

3. A co na trénincích venku, na výletech nebo na nějaké kulturní akci? Myslíš, že jsou i zde dobré podmínky pro třídění?
Myslím, že se to hodně zlepšuje. Dnes už jsou třídicí koše skoro všude, takže je to hlavně o lidech a jejich přístupu.

4. Kdybys byla odpad, který bys byla?
Asi kov. Je odolný, vydrží hodně a dá se znovu využít. To mi je asi nejbližší. 

5. Jaký odpad vzniká nejčastěji v souvislosti s boxem?
Určitě plastové lahve, obaly od doplňků stravy nebo tejpy a sportovní vybavení, které už doslouží.

6. Kdybys měla vymyslet nový barevný kontejner na něco specifického, co by to bylo?
Možná na sportovní vybavení a textil. Myslím, že spousta lidí neví, kam správně vyhazovat staré sportovní věci.

7. Co má společného box a třídění odpadu?
Asi disciplínu a zodpovědnost. V obou případech jde o návyky a o to, jak člověk přemýšlí nad svým každodenním fungováním.

8. Tento rozhovor vzniká v souvislosti s kampaní, kde jsi doslova bojovala s odpadem. Umíš si představit, že bys některý prvek z natáčení zakomponovala do reálného tréninku? Nebo že by sis třeba boxovací pytel z plastového obalového odpadu pověsila na zahradu?
To by byl určitě zajímavý trénink. Ale upřímně mě baví, když kampaně dokážou spojit sport s nějakou myšlenkou nebo přesahem. A pokud to lidi motivuje víc přemýšlet nad tříděním, tak to má smysl.

Rychlá třídicí palba

1. Jaký druh odpadu třídíš nejčastěji? Papír.

2. Kam třídit obaly od proteinu / doplňků stravy? Záleží na materiálu obalu, ale většinou do plastu.

3. Jak často měníš staré boxerské rukavice a co s nimi děláš? Podle intenzity tréninku, ale většinou ve chvíli, kdy už neplní svůj účel tak, jak mají. Když jsou ještě použitelné, ráda je daruji dál, většinou jako vzpomínku. Každé moje rukavice mají svůj příběh – měsíce přípravy, tvrdou práci, emoce a konkrétní zápas, se kterým jsou navždy spojené.

Rychlá palba na závěr

1. 1. Ranní, nebo večerní trénink? Ranní.

2. Petka, nebo reusable láhev? Reusable láhev.

3. Hory, nebo moře? Moře.

4. Nejoblíbenější jídlo? Zelenina, těstoviny, maso. 

5. Radši bys stále jen trénovala, nebo stále jen zápasila? Zápasila.

6. Superpower, kterou bys chtěla mít? Umět zastavit čas. 

7. Co tě dokáže nejvíc vypnout?
Nejvíc mě dokáže vypnout procházka, když jdu sama. Je to můj čas na vyčištění hlavy, srovnání myšlenek a chvíli klidu mimo tréninky, práci i sociální sítě. Stejně tak si užívám čas s nejbližšími nebo dobré kafe – ať už sama, nebo ve společnosti blízkých lidí. Právě tyhle jednoduché momenty mi pomáhají nejvíc zregenerovat a nabrat novou energii.

8. Užiješ si spíše delší, ale vítězný zápas přes všechna kola, nebo rychlé KO soupeřky?
Asi rychlé KO.