Street art v Praze řeší ekologii i třídění odpadu

Procházka posprejovanou Prahou

Je těžké si v Praze nevšimnout množství posprejované plochy. Důkaz o přítomnosti někoho se sprejem v ruce najdete i na těžko dostupných místech, kdy vám nezbývá než nevěřícně zakroutit hlavou a položit si otázku, jak se tam asi dostali.

No a pak se nabízí další otázka, zda po takto vynaložené energii řeší jedinec i to, kam s prázdným sprejem.
Spreje jsou považovány za nebezpečný odpad, protože jsou plněny plyny a obsahují často mnoho toxických a jinak nebezpečných látek.

Když jsme se zeptali Jitky Kopejtkové, která se o český i zahraniční street art dlouhá léta zajímá a v Muzeu hlavního města Prahy pořádá cykly přednášek a vycházek věnovaných street artu a graffiti, její odpověď byla jasně pozitivní.

Ukázka street artu v Praze. Zdroj: Archiv Jitky Kopejtkové.

Myslíš, že dnešní streetartoví umělci řeší ekologii? Je to pro ně téma?

Jitka: Jsem o tom přesvědčená, velmi často se právě streetartoví umělci věnují tvorbě a tématu ekologie, snaží se upozornit kolemjdoucí na nešvary společnosti. Čím zkušenější a starší umělec, tím více nad tím přemýšlí, nejen kde dílo umístí, a tím spíš po sobě uklidí.

Když se dosprejuje, jak si myslíš, že se pak nakládá s prázdnými spreji?

Jitka: Mohu mluvit jen za sebe, po sprejovaní si prázdné obaly ponechám. Vytvářím z nich asambláže a jiné objekty. Při toulkách městem, ale i v přírodě, spreje sbírám, některé využiji, jinak je vozím do sběrného dvora. Ještě jeden postřeh, v jednom obchodě, kde kupuji materiál pro tvoření, je velká krabice, kam se nosí prázdné spreje, pro kolegu, který si staví velký stůl z použitých obalů.

Když sama pořádáš pro Muzeum hlavního města Prahy sprejovací akce, řešíš pak, co se spreji?

Jitka: Po skončení akce se spreji v Muzeu hl. města Prahy vše uklízíme, třídíme odpad (gumové rukavice, trysky, víčka od sprejů). Samotný obal si nechávám.

Pro své vlastní koláže sbíráš vyhozené plechovky. Znamená to, že taky řešíš ekologická témata?

Jitka: Říkám tomu plechovkové období. Sbírám, a nejen já, rozjeté plechovky v ulicích měst, vytvořila jsem stovky koláží a asambláží. Doma třídíme odpad spoustu let, kompostujeme zbytky z kuchyně. Nemám problém v lese sbírat obaly od tatranek po někom – rozčiluje mě neúcta k přírodě a k prostředí, kde žijeme.

Když organizuješ programy pro děti o street artu, zahrnuješ i téma třídění sprejů?

Jitka: Při lektorských programech, které vedu v Muzeu hlavního města Prahy, mluvím nejen o historii a současné streetartové scéně, ale upozorňuji důrazně i na konzum ve společnosti a absurditu z toho vyplývající. Hlavně ať se děti nejdříve naučí tvořit a pak to mohou přenést do ulic. Pokud nad tím přemýšlejí, řeší pak i třídění sprejů.

Street art jako angažované umění

Streetartoví umělci často nahrazují aerosolové spreje ekologičtějšími variantami. Dnes není výjimkou setkat se s uměleckým výkřikem ze dřeva, mechu nebo jiného bioodpadu.
Vše je součástí touhy umělecky vyjádřit postoj, který je ke dnešnímu světu často velmi kritický. Jde také o hravost a hledání cesty, která planetu Zemi ekologicky nezatíží.

Street art totiž není jen o sprejování na zeď, ale také o všemožných instalacích. Mnoho umělců volí netradiční instalace ve snaze upozornit na rostoucí množství odpadu v oceánech a na globální oteplování. Tento druh umění má vyvolat především diskusi ve společnosti.

Street art se v posledních letech přesouvá čím dál častěji z ulice do uměleckých galerií. Přenáší tak diskusi o svobodě a moderním světě do institucionalizovaného prostředí.
Jelikož je v duchu street artu od počátku zakódována nebojácnost, nese si s sebou i sem drzost a odvážná témata.
Mezi ta jednoznačně patří téma odpadu, ekologie a konzumu. Uvidíme, co nám street art ještě předvede!