Jak se odpad třídí a recykluje v indickém Dharáví?

25.01.2019

Víte, že v Asii existuje místo, o kterém prý jednou princ Charles prohlásil, že je vzorem pro to, čemu dnes říkáme „trvalá udržitelnost“?
Pojďme se letem světem podívat do čtvrti, kterou proslavil filmový trhák „Milionář z chatrče“, a zjistit, jaké jsou stinné stránky jednoho z nejlidnatějších míst na světě.

Vítejte v Bombaji

Bombaj, hlavní město indické ekonomiky, jedno z nejhustěji zalidněných míst světa. Podle serveru mapsofworld.com je Bombaj 4. nejlidnatější město na planetě s více než 20 miliony obyvatel (data k roku 2016).

V tomhle doslova lidském úlu je jednou z „pláství“ městská čtvrť – tedy spíše slum, který se do širšího povědomí dostal díky filmové hitovce Dannyho Boyla „Milionář z chatrče“.
Moderní pohádka o tom, jak cílevědomý houževnatý chlapec ke štěstí v televizní soutěži přišel, ukázala mainstreamovému publiku rozlehlé slumy a zprostředkovaně (a samozřejmě s patřičnou filmovou stylizací) i život v nich.

Milionář z recyklované chatrče

Dharáví je druhým nejstarším slumem v celé Asii, vznikl kolem roku 1840, průměrná hustota osídlení obyvateli je 600 tisíc na km². Čtvrť Dharáví je jedním z 60 slumů, které se v Bombaj nacházejí.
Celá čtvrť je slepená z maličkých domků a chatrčí, z nichž většina má jen jednu místnost. Hygienické podmínky jsou pro našince spíš nepředstavitelné – jedna toaleta připadá na 1 500 obyvatel, kanalizace zde neexistuje.
Přesto se zde podle obyvatel čtvrti nežije na místní poměry špatně.
Při takové hustotě populace není překvapením, že jednou z nejvíce problematických otázek je ta týkající se odpadu.

Čtvrť Dharáví je slepená z maličkých domků a chatrčí, z nichž většina má jen jednu místnost. (Zdroj: Pixabay.com)

Nakládání s odpadem je v Indii tradičně považováno za sociální tabu, vychází to z tradičního hinduistického kastovního systému, kdy se péče o odpad nechávala té nejslabší a nejchudší sociální vrstvě.
Dodnes zde je toto sociální zakořenění patrné a nakládání s odpadem dopadá tak, že se ho každý chce rychle zbavit.
Svoz odpadu tam nefunguje, leží ladem, kam se podíváš: na ulicích, v moři, kolem domů.

ZAJÍMAVOST

Sběr odpadu, jakož i další práce považované podle tradiční indické společnosti za nečisté či podřadné (jako je např. zpopelňování mrtvých, čištění stok, porodní asistence a další fyzicky náročné práce), patří podle indického kastovního systému tzv. „nedotknutelným“ (nedotýkatelným).
Jedná se o specifický, marginalizovaný segment, který stojí zcela mimo hlavní 4 tzv. varny – společenské stavy ustanovené v kastovním systému, který existuje cca od doby kolem roku 1500 př. n. l.). Podle hinduistických pravidel a tradic je narození do „nedotknutelných“ odplatou za hříchy z minulých životů.
Proti tomuto tradičnímu jevu nedotknutelnosti bojoval jako jeden z prvních Mahátma Gándhí.
Dodnes se tímto zakořeněným sociálním problémem zabývají mezinárodní i lokální humanitární a lidskoprávní organizace.

Co se s tímhle „nadělením“ poházeným všude kolem děje dál, ptáte se?
Teď přichází na scénu právě dharávští obyvatelé, tedy na 120 tisíc sběračů odpadu, kteří vytřídí z vyhozeného odpadu vše, co může ještě dále posloužit.

Koloběh recyklace a „Do It Yourself“ (DIY) v Dharáví

Dharáví je druhým největším výrobcem kožených výrobků v Indii, nicméně největší obrat zde tvoří právě obchodování s vytříděným odpadem a jeho zpracováním.
Sběrači odpad prodávají za pár rupií dharavským zpracovatelům. Ti využijí vše, co se dá.

Přednostně pak zpracovávají plastový odpad: ten důkladně přebírají a rozdělují na příslušné hromady dle druhů plastů.
Z těchto roztříděných hromad je dharávští recyklátoři taví a následně suší a drtí na drobné částečky.
Vše samozřejmě pomocí strojů a „udělátek“ vlastní výroby. Ano, tímto způsobem vzniká v tomto slumu druhotná surovina.

Kovy a elektroodpad se rozebírají na dále využitelné části. Podle hrubých odhadů se takto recykluje až na 80 % bombajského odpadu.

ZAJÍMAVOST

Mimochodem, zajímavě problém s odpadem vyřešili i na Tchaj-wanu, dříve přezdívaném „ostrov odpadků“. Jak, zjistíte v článku Tchajwanská cesta ze dna na špičku v recyklaci.

Inspirace i odstrašující případ

Zdá se, že bez armády anonymních sběračů a recyklátorů odpadu by se milionová Bombaj zanedlouho utopila ve svém vlastním odpadu.
Bohužel pracovní podmínky a postavení tamních „odpadářů“ nejsou zdaleka ideální. Ač si místní politické autority dobře uvědomují jejich důležitost, v návaznosti na propojení na tradiční kastovní systém jsou zde tito lidé v jakési šedé zóně.

Oficiálně neexistují zákony, které by chránily základní lidská práva a zlepšily podmínky těm, kteří de facto papírově neexistují – na tom se shodují organizace, které se touto otázkou dlouhodobě zabývají.

Velkou část sběračů pak tvoří ženy a děti, nejslabší společenské články, které žijí a pracují v otřesných podmínkách. Často se navíc stávají terčem policie, jelikož nemají průkazy totožnosti.

Velkou část sběračů pak tvoří ženy a děti, nejslabší společenské články, které žijí a pracují v otřesných podmínkách. (Zdroj: Pixabay.com)

Ačkoli je tedy Dharáví neskutečný ekonomický generátor, který na jednu stranu ukazuje jistou formu soběstačné udržitelnosti v praxi (jak kdysi prý poznamenal výše zmíněný princ Charles), na stranu druhou je díky složitým socio-politickým podmínkám nepříjemnou připomínkou odvrácené strany Asie – od pracovních po hygienické podmínky.

Možná, že nám podobné příběhy ze světa můžou připomenout, že třídění odpadu má smysl. A možná bychom o to víc měli umět ocenit, že jsou u nás barevné nádoby na tříděný odpad vzdálené průměrně pouhých 92 metrů a nemusíme se tak topit v odpadcích!
Navíc se jedná o veřejně dostupnou síť kontejnerů a kdokoli do ní může kdykoli svůj odpad pohodlně vytřídit!

Věřte tomu, má to smysl!