Matěj Plachta: Slam je nejzábavnější způsob, jak předat myšlenku

„Slam je pro mě nejoptimálnější způsob, jak zábavně předat myšlenku,“ říká Matěj Plachta z kapely Matěj, který patří mezi výrazné tváře české slam poetry. V rozhovoru prozrazuje, proč se bál psaní víc než vystupování, jakou roli hraje humor v jeho tvorbě a proč mu improvizace vyplavuje adrenalin. Povídali jsme si o inspiraci, rituálech i o tom, jak by vypadal slam, který by lidi přiměl začít třídit odpad. To vše v tomto rozhovoru v online Magazínu Samosebou!

Pamatuješ si svůj úplně první slam? Co tě přimělo stoupnout si před lidi a začít mluvit nahlas?

Pamatuju. Můj první slam se odehrál souběžně s mojí první slamovou moderací a bylo to na první slamový akci, kterou jsme pořádali, a na celkově druhý slamový akci, na který jsem kdy byl. Jestli se ty moje texty a vystupování v tý době daly považovat za slamový, o tom lze polemizovat…

Přimělo mě to, že jsem už hodně dlouho chtěl dělat stand-up, a tak jsem byl rád za jakoukoliv příležitost vystupovat před lidma a bavit je.

Jak bys popsal svůj slamový styl člověku, který o tobě nic neví?

Nejspíše umění popsat to, co znají všichni, tak, jak umím jen já.

Matějův slam na téma Vánoc a konzumu aneb co můžeme dělat lépe? (Zdroj: Instagram.com/samosebou_tridim a matej_plachta)

Kde nejčastěji hledáš inspiraci — v běžných situacích, pozorování lidí, nebo spíš ve vlastních pocitech?

Já se ji dlouho hledat nesnažil, páč jsem se psaní bál – doteď s tím mám celkem problém, ale snažím se. Převážně ale hledám inspiraci v mých vlastních zkušenostech s lidmi a jejich „pozorování“.

Máš nějaký rituál před vystoupením, který tě dostane do „slamového módu“?

Dalo by se říct, že jo. Na začátku našich akcí pouštíme písničku Nosebleed Section. Je to totiž písnička, kterou jsme poprvé pustili, když jsme měli ze začátku našeho pořadatelství vystoupení na festivalu Povaleč a povedlo se nám zaplnit úplně celé nádvoří. Byla to jedna z našich nejlepších akcí. Od začátku až do konce. A tu písničku s tím mám spojenou, páč to celý načala.

Jak moc improvizuješ? Nebo jsi naopak ten typ, co má text naučený úplně do puntíku?

Čistě improvizační slam jsem ještě nikdy neměl. Neumím si však v průběhu vystoupení nedovolit interagovat s publikem, což do něj vždy vnáší něco nenaplánovaného/improvizovaného.

Je nějaké slamové téma, ke kterému se pořád vracíš, aniž bys to plánoval? A proč právě tohle?

Nejspíše není.

Stalo se ti někdy, že ti publikum úplně změnilo směr, kterým slam původně mířil?

To se často děje právě v těch interaktivních částech. Miluju, že se to může stát, páč se vždy děje něco, co je i pro mě nového a já to v ten moment musím zúročit. Je to trochu adrenalin.

Co je pro tebe největší odměna po vystoupení — potlesk a jiné reakce publika, nebo vnitřní pocit, že „to sedlo“?

Když vidím, že publikum mělo hezký večer a já tomu mohl aspoň trochu napomoci.

Jak se vyrovnáváš s tématy, která jsou citlivá nebo společensky náročná — pomáhá ti humor, nadsázka, nebo naopak syrovost?

Člověk si musí umět vybrat. Lze být pouze humorný, pouze syrový anebo to kombinovat. Někdo říká, že ta kombinace je optimální, ale myslím si, že všechno má něco do sebe.
Já tíhnu spíše k humoru, ale rád do něj syrovost zasazuju.

Kdybys měl popsat slam jako řemeslo: co je na něm podle tebe nejtěžší a co naopak nejkrásnější?

Pro každého je to něco jiného. Někdo se bojí vystupování, někdo se bojí selhání.
Já se bojím psaní. Nejkrásnější je jeho versatilita. Slam je ten nejoptimálnější způsob, jak zábavně předat myšlenku.

Kdyby se slameři třídili jako plast, kov, papír, nápojáče, sklo a bio — do jaké „frakce“ bys zapadl ty a proč?

Asi papír, páč jsem z papírů dlouho četl. Jedna sada se mnou objela nespočet akcí, dokud jsem ji nedávno neztratil. Můžu ale v klidu říct, že jsem ty papíry vyždímal na maximum. Teď už je na čase ale jet zpaměti.

Jak by podle tebe měl vypadat slam, který by lidi opravdu přiměl začít třídit — víc emocí, víc humoru, nebo něco úplně jiného?

Záleží, kdo by ten text říkal. Myslím si, že lidi je občas potřeba trochu nalákat, aby byli ochotni si nějakou vážnější myšlenku vyslechnout. Já třeba jako lákadlo používám ten humor.

Dokázal by sis představit speciální slam večer jen na téma „bordel, který si děláme sami“? Co by tam určitě mělo zaznít?

Asi bych slamoval o úplně všem, co si v životě způsobujeme a dělá nám to v něm bordel. Tam přesně jde zprvu mluvit o něčem humorném – mrazák, nepochopitelně nacpanej mraženým hráškem, kterej nikdo nikdy jíst nebude, nebo zavařovačka s nápisem „Houby 2013“ ve spíži, který taky nikdo určitě nepozře. Od toho se odpíchnout k věcem, který tady byly, jsou a budou ještě déle, než ty houby. Vaše tělo je ta spižírna a vy v ní určitě nechcete mít „Mikroplasty 2017“.

Kdybys měl zrecyklovat svůj starý text tak, aby vznikl nový — u čeho bys začal? A jaký „odpad“ ze starého slamu by sis nechal, protože se ti stále líbí?

Nechal bych si obsah, ale určitě bych vše přerýmoval. V mých prvních textech jsem jel totiž spíše na „chytrý“ obsah a rýmy trochu upozaďoval.

Rychlá střelba:

1. V divadle humor, nebo drama?

Chodím až moc málo do divadla na to, abych si mohl vybrat.

2. Černé oblečení, nebo barevné oblečení?

Podle chuti. Většinou jsem barevnej.

3. Perlivá voda, nebo neperlivá?

Club Mate.

4. Sladký, nebo slaný?

Slaný, pak sladký a pak slaný.

5. Léto na vodě, nebo na pláži?

Na vodě – i když jsem byl jen dvakrát v životě.

6. Vlak, nebo autobus?

Vlak.

Něco o třídění:

1. Kam s kartonem od vajec?

To je přesně věc, nad kterou bych kroutil hlavou, jestli ji můžu hodit do papíru, nebo ne. Ideálně bio.

Jasně, plato od vajec může s přehledem přijít do kontejneru na papír, který je označený modrou samolepkou!

2. Jakou barvu má nálepka na kontejneru na kovy?

Šedou.

Správně, ale nejlepší je řídit se samolepkami a hledat vždy kontejner s tou šedivou. Třídit kovy můžeme totiž někde i do žlutého v rámci multikomoditního sběru!

Jak říká Matěj, je důležité sledovat barevné nálepky na kontejnerech. (Zdroj: Instagram.com/Samosebou_tridim s matej_plachta)

3. Kam vytřídit krabici od pizzy?

Čistou do papíru. Zamaštěná by tam neměla jít.

Přesně tak, neznečištěný suchý papír patří do kontejneru s modrou samolepkou.

 4. Kam patří kelímek od kávy?

Plast/papír – záleží na typu.

Tohle byl trošku chyták! Celoplastové kelímky patří do kontejneru se žlutou samolepkou. To samé plastové víčko. Použité papírové kelímky patří do směsi.

 5. Je nutné před vytříděním vymývat prázdnou sklenici od kečupu?

Není.

Přesně tak! Sklenici stačí pořádně vyškrábat. Do kontejneru na sklo ji navíc můžeme třídit společně s kovovým víčkem!