Třídím jako Diva: do lesa na houby i na odpadky

Léto je definitivně fuč a o slovo se neurvale hlásí podzim! Ten sice tak nezahřeje, ale podle mě voní nádherně! Jako zázvorový čaj s medem, když sedím v dece a čtu si, jako vonný svíčky v koupelně, jako pumpkin-spice latéčko nebo jako vlhký les plný dřeva, listí, spadaných kaštanů, bukvic a hub! Ach, les! Stačí si natáhnout holiny, narazit na hlavu čepici, vzít si pláštěnku a košík a vydat se na nejoblíbenější českou podzimní únikovku – hledání hub!

Češi jsou prostě skvělí v ledasčem! Vynikají třeba v třídění odpadu, chataření a chalupaření a taky jako zdatní houbaři, což je v Čechách takový koníček, že je to pro nás skoro jako národní sport.

A tomu v současný době odpovídají i sociální sítě – samosebou, že jsou během podzimu plný fotek vrchovatých košíků hub, poměřování, kolik kdo našel hříbků a kdo z toho uvařil lepší jídlo.

Máme prostě styl a navíc je to několik much jednou akcí: houby jsou lahodné a pobyt v přírodě na vzduchu nám dodá zdravou barvu do tváří a projeví se pozitivně i na naší náladě.

Nevím, jak je to u vás, ale brouzdání lesem a sbírání darů přírody ve mně dokáže probudit špetku toho ekologa.

Při pátrací akci po hříbcích mě totiž občas překvapí nějaký ten pohozený odpad – ať už jde o petku po žíznivém výletníkovi, nebo o nedopalek či plechovku od fazolí (pro mě na výlet pořád trošku netradiční verze svačinky, ale proti gustu…).

A to jsem navíc teprv nedávno zjistila, jak dlouho se odpad v přírodě rozkládá, a dost mne to překvapilo!

Holínky nasadit, košík do ruky, nezapomenout nožík a hurá do lesa! (Zdroj: Samosebou.cz)

Místo smutnění nad tím, jak může někdo být takový čuně, jsem se rozhodla, že budu ženou činu! A tak jsem si na letošní podzim stanovila pár pravidel, který můžou houbaření posunout ještě o krok dál směrem k péči o životní prostředí. A taky jsem se rozhodla, že se o ně podělím, třeba budou inspirativní i pro vás!

• Vždycky si s sebou beru tradiční proutěný košík – rozhodně není radno dávat houby do plastové tašky; kromě toho, že to není úplně ekologická varianta, houbám to pocení v plastu neprospívá.

   

• Když náhodou nemám po ruce košík a vyběhnu jen na malou chvilku, třeba i neplánovaně, vezmu si látkovou tašku (tu ostatně mívám s sebou skoro pořád).

   

• Kvalitní nerezový nožík nesmí chybět a je určitě dobré, aby byl opravdu ostrý a houby „nepižlal“. A co podhoubí?
  Podle mykologa Pavla Morana je ideálním řešením vytáhnout houbu i s podhoubím a zakrýt díru tak, aby se podhoubí nevysušilo a umožnil se další růst hub.

• Do jedné z kapes si přibalím taky sáček na odpad a kromě hub z lesa odnesu i nepořádek, na který narazím – kromě radosti z hub mě hřeje i pocit z dobrého skutku.

   

• Sesbíraný odpadky pak vytřídím do nádob na tříděný odpad.

No, tak to by bylo k mojí podzimní lesní mánii s příchutí hub a dobrýho skutku. Prostě ráda se vracím domů s dobrým pocitem, že můžeme přírodě vrátit její štědrost. Zkuste to taky!